Přečíst si knihu ještě před jejím vydáním je, jak věřím, pro každého knihomola pocta. Trny v čase jsou prvním románem Jana Tomeše, který dle vlastních slov pracuje na dalším díle. Domnívám se, že určitou skupinu fanoušků, nebo v tomto případě fanynek, zcela jistě najde. Moje přijetí této knihy je spíše rozpačité, přesto si uvědomuji její kvality a fakt, že můj postoj ovlivňují mé vlastní životní zkušenosti a snad i předsudky.
V Trnech v čase se setkáváme s dvacetiletou studentkou filozofie, Karolínou, a osmadvacetiletým Tomášem, který pracuje na telefonické lince pojišťovny. Ona má divné sny a právě přišla o počítač. On si uvědomuje, že potkal hezkou dívku v nesnázích. Snad se zpočátku snaží využít tuto situaci, jejich vztah se však rozvíjí a nakonec je možná až příliš opravdový. Karolína totiž hledá svou matku a toto pátráni ji a posléze i nevěřícího Tomáše zavádí mezi Rozenkruciány, na jejichž konferenci se její rodiče seznámili. Mladý pár později prolétne nejen půlkou Evropy, ale hlavně značnou částí filozofické a ezoterické knihovny.
Jistě jste někdy v minulosti slyšeli o Sofiině světě – knize Josteina Gaardera, ve které mladá dívka proniká do tajů filozofie. Dílo Jana Tomeše by mohlo být jeho českou obdobou pro publikum ve věku cca 15 až 25 let, spíše dívky než chlapce. Vedle detektivní linky se tu najde i jistá lovestory a navíc se čtenář dozvídá mnohé o myšlenkách a dílech více či méně známých filozofů a myslitelů od antiky téměř po současnost.
Právě na těchto částech je znát autorova sečtělost a orientace v problematice, mnohdy i dosti spletité, jak napovídá například kapitola věnovaná Rudolfu Steinerovi. I tento druh vědění při tom podává srozumitelně a mezi jednotlivými tezemi a jejich původci díky příběhové linii přechází velmi plynule.
Filozofické a ezoterické exkurze tvoří velkou a důležitou část knihy. Každou kapitolu uvádí jméno jednoho myslitele, do jehož myšlenek na následujících stránkách ponoříme nejvíce. Tento nápad navíc doplňuje střídání pohledů Karolíny a Tomáše, a tak můžeme aktuální dění sledovat nejen očima poněkud naivní a lehce ovlivnitelné dívky, ale také spíše skeptického muže, jehož mateřským jazykem je sarkazmus. A zejména jejich střety budou tím, co si někteří čtenáři užijí, zatímco jiní se pravděpodobně postaví na stranu jednoho či druhého protagonisty podle toho, s čími názory se osobně více ztotožňují.
Přiznávám, že jsou to právě moje vlastní zkušenosti a vzdělání, které mě stavějí do role skeptika. Zpočátku jsem se tak cítila členkou Tomášova týmu, v závěru mě však i tento oblíbenec zradil, když zašel do nejvíc profláknutého pražského obchodu s ezoterickými proprietami a odnesl si nejprofláknutější ezoterickou knihu, podle které začal žít. Postavy tak viditelně procházejí vývojem. Nakolik dobrým či špatným, je na zvážení každého čtenáře.
Závěr knihy se bude líbit spíše mladším děvčatům. My více sarkatičtí/realističtí nečekáme, že se vše v dobré obrátí, avšak autor si to tak podle svých slov přál, a to i navzdory vlastní ženě. V knize dočkáte skutečně skvostného zakončení.
Skutečně dočkáte? Měli byste si knihu Trny v čase přečíst?
Bude se vám líbit, pokud se rádi ponoříte do tajemného děje s mladými hrdiny, kteří hledají sami sebe. Nevadí, pokud nemáte vyloženě kladný vztah k filozofii či ezoterice, tady dostanete základní vzdělání celkem nenásilnou formou. Navíc je kniha díky nápaditému a pečlivému grafickému zpracování krásným artefaktem.
Trnům v čase se však spíše vyhněte, pokud se vám už jen ze slov Rozenkrucián (překřtěný na krucanta – to bylo fakt protivné), Descartes či Starbucks protáčejí panenky. Připočtěte opravdu přeslazený závěr a hrdiny, kterým jistá selhání, za která si mohou sami, vyloženě přejete, a vychází vám z toho jediné – tahle kniha není pro skeptiky, ale ani pro ty, kteří sami prošli filozoficko-ezoterickým vzděláním, a tak jim Karolíniny objevy mohou připadat až příliš naivní.
Děkuji za možnost přečíst si knihu s předstihem nakladatelství Paseka.