Opět hodně silný příběh od Torey Hayden.
Sedmiletá Venus, která nemluví a nechává se pouze postrkovat z místa na místo, je pro zkušenou pedagožku velkou záhadou. Agresivní panické záchvaty dostává pouze, když jí někdo naruší osobní prostor, jinak se chová netečně a je velmi těžké ji z tohoto stavu vytrhnout. Navíc do školy nechodí nijak pravidelně, takže Torey, která se potýká nejen se čtveřicí neukázněných chlapců a nepříliš ochotnou asistentkou, musí věnovat hodně péče samotné Venus.
Potom dívka zmizí ze školy úplně. Je zima a není o ni řádně postaráno, rodina je dysfunkční. Venus proto skončí v nemocnici. Příběh ale končí šťastně pro všechny zúčastněné.
Myšlenku na happy end jsem hodně dlouho držela při životě, ačkoli ještě daleko za polovinou knihy Venus nejevila známky zlepšení. Okolí se Torey snažilo přesvědčit, že některé děti nelze zachránit, ona to však nevzdala.
Nejvíc mě v příběhu štvala asistentka Julie. Pokud bych si s někým nerozuměla na takovéto elementární úrovni, asi bych požádala o její přeložení dříve.
Styl psaní je velmi čtivý a příběh plyne pozvolna v setrvalém tempu. Během knihy se odehraje celý jeden školní rok.
Po zkušenosti s audioknihou Spratek často slyším, jako by i Tichou holku vyprávěla Simona Babčáková, takže věřím, že někoho napadne takovou audioknihu zrealizovat.
Torey Hayden
Překlad: Linda Bartošková
Vydal: Portál, 2015. ISBN: 978-80-262-0793-1