Vánoce má spousta z nás spojené s pohádkami. Čeho je ale moc, toho je utržené ucho, takže sláva na výsostem Netflixu. Mám tu přehled dalších tří skvostů, které lze na této předplacené službě najít. Začali jsme staršími leč osvědčenými kousky a teprve na závěr si dopřáli jednu novinku.
Multipass!
Pardon, chci říct:
Pátý element
Ikonický film Luca Bessona vznikl v roce 1997 a je to rozhodně jeden z důvodů, proč jsme tehdy začali zbožňovat Millu Jovovich. Zatím jsem snímek vždycky viděla s dabingem, tentokrát jsme se rozhodli pro původní anglické znění a taky to mělo něco do sebe. Pokud si pamatujete rozhlasovou hvězdu Rubyho Rhoda, tak vězte, že v originále má ještě příšernější hlas.
Příběhů o tom, jak zachránit svět na tisíc a jeden způsob, není nikdy dost, zejména pokud se v nich vyskytují známí herci – vedle již zmíněné Jovovich to byl Bruce Willis, Ian Holm nebo Chris Tucker. Tomuhle filmu ale vedle promyšleného scénáře pomáhají také extravagantní kostýmy od Jean-Paula Gaultiera a celkově hodně povedené provedení a na svou dobu skvělé digitální triky.
V případě Leeloo jsem přemýšlela o cosplayi, ale vzhledem k tomu, že nesnáším kšandy a oranžovou barvu, asi to neklapne.
Věčný svit neposkvrněné mysli
I ve druhém filmu hrála hlavní roli dívka s barevnými vlasy. V případě Clementine se ale jedná o různé odstíny, modrou a zelenou nevyjímaje. V tomhle snímku z roku 2004 se režisér Michel Gondry vypravil zkoumat zvláštní zákoutí mysli, mezilidské vztahy a vzpomínky. O moc víc toho prozradit nelze, protože čím méně víte, tím víc si film užijete.
V hlavních rolích se potkávají Jim Carrey a Kate Winslet, a nutno říct, že je jedná o vztah poněkud výbušný. Film jsem viděla v minulosti, takže pro mě nebylo rozuzlení překvapením, ale vzpomínám si, jaký mindfuck mi způsobil při premiéře. Také do byl první film od dob Pána prstenů, ve kterém jsem viděla Elijaha Wooda hrát jinou roli než Froda Pytlíka. Pokud neznáte, nechte se také unést do Gondryho světa, tenhle film za to fakt stojí.
Dva papeži
Film The Two Popes je letošní novinkou. Potkávají se v něm Anthony Hopkins a Jonathan Pryce v rolích Josepha Ratzingera, později známého jako Benedikt XVI., a Jorge Bergoglia, nynějšího papeže Františka. Snímek začíná úmrtím předcházejícího papeže Jana Pavla II., sledujeme konkláve, ve kterém Ratzinger porazil Bergoglia, který už tehdy byl jedním z hlavních kandidátů.
Těžiště příběhu však spočívá v období, kdy se Benedikt rozhodoval o své abdikaci a snažil se přesvědčit Bergoglia, aby neodcházel do důchodu, protože na něj čeká další velký úkol. Jak víme, z Benedikta XVI. se stal po dlouhé době první emeritní papež, rozuzlení příběhu tak není překvapivé. Co však rozhodně zaujme, jsou útržky z Bergogliova mládí a předchozího působení. Ani tento muž nebyl vždy svatý a bez poskvrny, ale právě díky svým činům se mohl poučit a dostat až tam, kde je nyní.
Film mi celkově dobře zapadl do aktuální nálady, jelikož jsem krátce před tím doposlouchala audioknihu Zbygniewa Czendlika Postel, hospoda, kostel, ve které tento česko-polský farář o některých Františkových myšlenkách hovoří a rozebírá je.
Dále jsem si vzpomněla na jeden dětský vtip, který jsem měla v diáři s kačerem Donaldem někdy ve druhé polovině 90. let. Zněl nějak takhle:
"Jak se zdraví dva myslivci?"
"Lovu zdar."
"Jak se zdraví dva herci?"
"Zlom vaz."
"A jak se zdraví dva papeži?"
"To nevím."
"Já taky ne, papež je jen jeden."
No, tak od roku 2013 už není. A tenhle film byste rozhodně neměli minout, ani pokud se nepovažujete za věřící.
Další funny fact: Jonathan Pryce hrál ve Hře o trůny Nevyššího vrabčáka, tedy také hlavního představitele církve.
P.S.: Ne, ještě jsem neviděla Zaklínače.