Stavíte si svůj sen? Pokud jste měli tu životní zkušenost se stavbou nebo renovací, i třeba jen malou rekonstrukcí, jistě mi dáte za pravdu, že kromě spousty peněz se musíte připravit i na spoustu nervů. Nikdy to nejde podle plánu, ať už časového, finančního, nebo třeba není dostatek požadovaného materiálu (věděli jste třeba, že i pitomé dlaždice musí být ze stejné šarže, jinak hrozí, že nebudou mít nejen stejný odstín, ale klidně i rozměr?).
A tak je krásné občas snít o tom, jaké by to bylo, kdyby šla stavba realizovat během pár dnů a ideálně to zařídil a zaplatil někdo jiný - přesně jako v pořadu Jak se staví sen. Skoro by se dalo říct, že sledování této dlouholeté série je takové moje guilty pleasure, ale vzhledem k tomu, že se za to nestydím, to klidně přiznávám. Ano, sjíždím postupně celou poslední sérii.
Často mě napadá, že když jsou tohle firmy ochotné udělat pro televizní pořad, proč to nejde i u běžného zákazníka, který stavebníkům nestojí za patami s televizními kamerami? I když... možná by to šlo, pokud zaplatíte...
Rychlost rekonstrukce ale není ten důvod, proč jsem se rozhodla napsat tento text. Je jím jeden z dílů tohoto pořadu, na který jsem v nedávné době narazila. Situace je následující:
V obci, kde bydlí moje máma, pomáhal tento televizní pořad mladé rodině s dítětem se vzácným postižením. Osobně nikoho z aktérů neznám, ale dům se nachází ani ne půl kilometru od toho, který patří mámě, a rodiče onoho dítka jsou v mém věku - konkrétně otec o rok či dva starší a matka o pár let mladší.
A vzhledem k tomu, že se jedná o menší obec, která se nachází v těsné blízkosti města, kam jsem chodila na základní školu, není možné, že jsem ty lidi mohla někdy v minulosti potkat? Nemohli jsme se míjet na školních chodbách? Nemohla být mladá žena kamarádka sourozenců mých spolužáků? Nechodili jsme ke stejným učitelům do hudebky?
Jak je možné, že se na vesnici poblíž města, které sice bývalo kdysi okresním, ale dnes nemá ani deset tisíc obyvatel, potkají dva lidi se stejnou vadou chromozomu, kterou předají svému potomkovi, z čehož vzejde stav, který nemá ani třicet dětí na celém světě?
Život si s námi někdy zahrává a tento pár a jejich dítě si vytáhli fakt blbou kartu.
Nicméně si pořád uvědomuji, že za vším stojí koncept televizního pořadu, který má přitáhnout pozornost a vhodným umístěním různých produktů upozornit na služby, které zainteresované firmy nabízejí (vážně jste si nevšimli, jak v každém díle architekti objednávají stavební materiál na tabletu a ten je jim během pár hodin dovezen autem s hydraulickou rukou, nebo jak plánují podlahy pomocí aplikace, aby už druhý den přijela dodávka i s řemeslníky, kteří se hned pustí do montáže?).
A tak je potřeba, aby výherci této loterie, renovace části domu v pořadu Jak se staví sen, nabídli to správné há-el-péčko (neboli hluboký lidský příběh). Na jednu stranu je skvělé, že tento pořad pomáhá lidem, kteří si prošli těžkým obdobím, nebo ho stále prožívají kvůli neradostné zdravotní komplikaci vlastní či některého ze členů rodiny. Na druhou je to vykoupeno jistým voyeurerismem televizních diváků a snahou firem prodat svou značku trochu netradičním způsobem.
Přemýšleli jste o tom, že byste svůj nevyhovující dům či byt také přihlásili do podobného projektu? A máte dostatečně silný příběh? Jste ochotní nechat velkou spoustu lidí - a tím nemyslím jen televizní štáb - nahlédnout do svého soukromí, aby viděli vaše slzy, poslouchali povídání o vašem trápení a na konci vaši sousedi věděli, jak to u vás doma vypadá?