Příběh je milý, se vším, co k tomuto pojmu patří. V jedenácti letech bych ho asi žrala a dávala sedm hvězd z pěti možných :-) dneska z něj nejsem nadšená tolik, jako z jiných knih, jenže...
Kniha obsahuje neuvěřitelně vtipné momenty a hlášky. Některé postavy jsou na svůj věk velmi vyspělé, možná nadměrně ironické, jiné zase nadmíru ikonické.
Bavily mě dopisy postav, útržky z novin a výňatky z průvodce Téměř ctihodného piráta, které se nacházejí mezi jednotlivými kapitolami a často posouvají děj vpřed.
Jedna momentka ze strany 131:
"Stojí tu: Už se neboj Slunce žáru... Zajímalo by mě, co to znamená."
...
"To je verš ze Shakespeara, víš? Osobně bych si vybral spíš něco od Keatse."
Ano, baví mě, že ve zcela smyšleném světě, kde funguje magie (a vypadá jako zlatá ruda), mají Shakespeara (a není to pirát) a jednou z hlavních a nejzábavnějších postav je mluvící chrlič, který je nenapravitelný romantik a neustále čte, nebo se zmiňuje o Ostrovu pokladů.
Celá ta pirátská záležitost je pojata velmi archetypálně. Pirát je ten, kdo pije grog, hledá poklady, má papouška a pokud možno dřevěnou nohu nebo pásku přes oko. A mimochodem, není holka, což je asi největší problém hlavní hrdinky.
Caroline Carlsonová
Vydal: Host, 2014, ISBN 978-80-7491-069-2
Překlad: Michal Mráz