Panenka z kostí mě uchvátila obálkou. Tohle, že má být dětská kniha? Ale ano, hlavní hrdinové jsou hned tři: Zach, Poppy a Alice, kamarádi a spolužáci, kteří bydlí v jedné čtvrti, znají se od útlého dětství a provozují spolu akční hry s hrdiny v podobě plastových figurek.
Zachův otec si ale pro svého dvanáctiletého syna představuje jinou zábavu, než bezuzdné fantazírování s dívkami, a tak se jeho panáčků zbaví. Hra tím ale nekončí, protože porcelánová panenka, kterou má Poppyina máma ve vitríně a které se nikdy děti nesměly dotknout, začně k Poppy promlouvat.
V knize jsou tak zakleté tři příběhy: ten herní, který prožívají postavy ve fantazii, ten ze skutečného světa o příhodách party dětí na cestách, a ten, který panenka ve snech předává Poppy. Děti se tak záhy dozvídají, že její porcelánová hlava je vyrobena z kostí dívky, která zemřela tragickou smrtí, a že v útrobách ukrývá popel. Panenka je tedy jakousi urnou, kterou vyrobil otec, nešťastný a blouznící po smrti své jediné dcery.
Vypravěčem příběhu, tedy tím, komu se nejčastěji díváme do hlavy, je Zach. Myšlenky děvčat zůstávají často skryty, ale i tak se dozvídáme nějaké informace o jejich rodinách a osobních příbězích. Nejvíce toho však víme o Zachovi a jeho otci.
Dobrodružné putování začíná krátce po půlnoci a už od začátku hrozí strašlivým průšvihem. Vydat se autobusem do vedlejšího státu není pro partu dětí nic moc vyhlídka. Ale panenka musí být pohřbena, proto trojice skoro ani neváhá. Na cestě je čekají mnohá dobrodružství, která se nápadně podobají těm, jež zažívají smyšlené postavy z jejich her. A nevyhnou se ani hádkám a zasahování ze strany dospělých.
Nechci vyzrazovat rozuzlení, proto ani neprozradím, jestli došlo na happy end. Za sebe však musím zkonstatovat, že po překonání trochu vlažnějšího úvodu se kniha čte na jeden zátah, akce střídá další dobrodružství, vše na sebe perfektně navazuje.
Autorka sama přiznává, že některé reálie musela zjednodušit, aby příběh fungoval. Přestavěla proto města a opominula zmínit jednu přehradu. Těm, kdo v uvedených místech v USA nikdy nebyli, to může být upřímně fuk. Chování některých zúčastněných však napovídá vyšší míře zjednodušení.
Kniha podle mě vůbec není strašidelná. Ano, obsahuje tajemné duchařské prvky, ale ani chvilku jsem se o děti nebála. Leda když si koledovaly o průšvih vlastní vinou a porušením zákona. Směle bych ji doporučila čtenářům kolem devíti let.
Něco z Panenky z kostí si však můžou odnést i dospělí, třeba když se začtou do knihy spolu se svými ratolestmi. V závěru je patrné uvědomění si Zachova otce, jakou udělal chybu, jakési prozření. Přerod ze zlého na chápavého a milujícího je skoro nejsilnějším emocionálním zážitkem knihy.
Poppy, Zach a Alice zůstanou ještě nějakou dobu v mé blízkosti a budu na ně ráda vzpomínat.
Holly Black
Vydal: Jota, 2014. ISBN: 978-80-7462-707-1.
Překlad: Bronislava Grygová