Kazí se vám město pod nohama? Nebo je za jeho postupné ničení zodpovědný někdo konkrétní (třeba ta modrozelená dáma z obálky)?
Čtveřice kamarádů s roztodivnými jmény a ještě podivnějšími osudy jednoho dne zahlédne tramvaj s číslem 0, která jede do stanice Nikde a zastavuje také v Podivné či Mlhopádu.
„Jak je to možné?“ říkáte si. Něco podobného napadne i naši partu vyvolených, a tak naskočí a čeká je jízda jejich života.
Pro Martina Bečana jsou Kaziměsti románovou prvotinou, ve světě fantastiky, new weird a magického realismu se však již nějakou dobu pohybuje. Jeho povídky najdeme v mnoha antologiích, soutěžních i nesoutěžních, tištěných i elektronických. Zdálo by se možná zvláštní, že takováto kniha vyšla zrovna u Fragmentu, který se zaměřuje spíše na příběhy pro mladší čtenáře, Martin však s tímto nakladatelstvím již dříve spolupracoval. Díky této známosti držíme v ruce krásně vyvedenou knihu v pevné vazbě a s poutavou ilustrací na obálce.
K té se váže také celkem zajímavý příběh. Martin od začátku věděl, že by jeho dílo měla ilustrovat Lenka Šimečková. Ta by se tohoto úkolu snad i ráda zhostila, bohužel v době finišování knihy ona sama dokončovala svá studia, proto na kompletní ilustrování nebylo dost času. A tak si Martin vybral jedno z jejích hotových děl alespoň na obálku. A světe, div se, zrovna se objevil takový obrázek, který vystihuje ducha Kaziměstů.
Samotný příběh je opravdu zvláštní. Ono slovo „weird“, tedy divný, je opravdu na místě. Jen si představte, že domovní dveře před vámi utíkají, kamarád vám obroste listím a do hospody se chodí skrz skříň, podobně jako do Narnie. Velkou část knihy tak strávíte prostým zkoumáním a obdivováním nového světa, města ve městě, které čtveřice hlavních hrdinů tak nečekaně objeví.
Právě to je však také trochu svízel Kaziměstů. Chybí v nich jeden velký příběh, jakýsi problém, který by bylo potřeba už od začátku řešit. Polovinu knihy se mladí lidé prostě jen potloukají po městě, navštěvují obskurní místa, potkávají pitoreskní postavy a mezi tím vším prožívají všední problémy vysokoškoláků. Jakýsi náznak potíží se začne objevovat velmi nenápadně a je potřeba navštívit ještě několik večírků, než bude potřeba začít cokoli řešit.
Závěr možná není ohromující, ale nese v sobě poměrně zajímavé poselství. Důvod, proč o knize opravdu uvažovat, je však právě autorova obrazotvornost, schopnost kombinovat zdánlivě neslučitelné a také způsob, jakým si hraje se slovy. Po celou dobu čtení se mi stále dokola vtírala jedna jediná otázka: „Martine, co hulíš?“
Onen koktejl je možná lehce pikantní, má řízný úvod, uprostřed je mírně mdlý, avšak jako celek působí vyrovnaným dojmem, zejména přihlédneme-li k faktu, že se jedná o první takto velký příběh z pera Martina Bečana.
Kaziměsti však rozhodně nejsou knihou pro každého. Pokud čtete fantastiku a již jste se stihli seznámit s urban fantasy, mohou se stát dobrým vstupním portálem do světa new weird. Jestliže jste ale o tomto specifickém žánru nikdy ani neslyšeli, dejte si pozor – Kaziměsti vás mohou kousnout.
P.S.: Nekrmte kanály.
Přeci jen to risknete?
E-book zde:
