Na téma inspirace pro vlastní tvorbu vznikla (ne)jedna zásadní publikace – mám na mysli samozřejmě Kraď jako umělec. Austin Kleon v ní tvrdí, že vše už bylo vynalezeno, takže kreativita vlastně znamená umění dávat známé věci do nového kontextu.
Můj kolega, knihovník a spisovatel Míla Linc, toto tvrzení obměnil na autor nekrade, autor se inspiruje. Což mě přivedlo k dnešnímu tématu blogerské výzvy, kterým je blogerská inspirace.
Nemám jednu konkrétní osobnost, kterou bych sledovala a snažila se jí přiblížit, být jako ona, napodobovala ji – protože na tohle už jsem moc stará, zkušená a cynická. Dokážu ale najít hned několik osob(ností), které třeba jednou řekly, klidně i v lehkém stavu alkoholického podroušení, jednu věc, která mě zaujala a která se tak možná nechtěně stala mou inspirací.
František Kotleta
Leoše Kyšu, tedy toho týpka, který se pod jménem řezníka z Bruntálu snažil několik let schovávat, znám už nějaký ten pátek, a to díky jiné partičce, o které bude řeč později. Hráli jsme larp, můj první a jediný, a uznávám, nedělala jsem to moc dobře, ale zkušenost to byla k nezaplacení.
Nedávno jsem se účastnila Book's Calling Book Clubu právě s Frantou/Leošem, kde padla zcela zásadní rada: piš tak, aby to bavilo tebe.
Psát texty do této blogerské výzvy je pro mě jakousi terapií, pokud mi sedne téma, tak mě to baví, neděle jako by bez toho nebyla úplná. Za pár týdnů bude konec roku, výzva, kterou vytvořila Veronika z webu Na blogu záleží skončí, a tak přemýšlím, že rozjedu vlastní, více zaměřenou na knihy. Při nejhorším si ji budu psát sama.
Dve hejterky po záruke
Neposlouchám příliš mnoho podcastů, ale jedním z těch, které si našly cestu k mým uším (a do mého nového epesního widgetu na updatovaném iOS), jsou dvě slovenské blogerky Mara a Sima, z Instagramu známé jako @kniznenebo a @zaknihovana.sk.
Přinášejí pohled na knižní scénu jen kousek od našich hranic, na menším trhu, ve kterém je však velká spousta čtenářů českých knih. Je to zajímavý pohled do zákulisí a třeba na to, jak rozdílné jsou pohledy na recenzní výtisky u nás a na Slovensku. Nejvíc mě ale zatím zaujal díl podcastu o negativních recenzích. Sama přemýšlím o vytvoření videa na toto téma, Mara se Simou mě ale v tomto směru trochu postrčily.
Parta kolem Pevnosti
Ano, myslím tím konkrétní lidi z časopisu Pevnost. Některé z nich můžete znát z nepříliš pravidelného podcastu Geekzóna, ze stránek Pevnosti, z Pevnost Conu. Konkrétně mám na mysli Pepu Horkého, Martina Kužela a tak trochu i Dana Storcha.
S prvním jmenovaným jsem se seznámila díky kurzu tvůrčího psaní, který pořádal Míla Linc v knihovně. Chodila jsem tam jako účastník a Pepa přišel jako absolvent a host, protože v té době dělal Pevnosti šéfredaktora. Díky tomu jsem se později dostala jako posila na larp, kde jsem se vedle Leoše Kyši seznámila také s Martinem Kuželem. Přes tuhle partu pak byl už jen krok na Pevnost Con, který se koná na Zlíchově, kde je doma Dan Storch.
Když jsme na jaře za doby karantény pořádali v knihovně pod značkou CONiáš Corona Con, Pepa s Danem připravili video, které se proměnilo také v díl podcastu. V něm zazněla myšlenka: nepište pro sebe, blogy jsou mrtvé. Pište pro časopis (jako třeba Pevnost) nebo web, kde se vám dostane zpětné vazby.
V srpnu se konal druhý Pevnost Con přesunutý z května. Večer po skončení akce, kterou jsem si užila hlavně z pozice vrchního lepiče pásků na ruce návštěvníků a vyměňovače pytlů na odpad, jsme se dali do řeči s Pepou a Martinem. Alkohol a Pepovy více či méně vtipné vtipy udělaly své, až se hovor stočil k práci, fantastice a tak vůbec. Přednesla jsem jeden nápad, o kterém jsem si myslela, že není realizovatelný. Martin, byť mě zpočátku strašně naštval, mě ale přivedl na myšlenku, že spíš hledám výmluvy a že to půjde. Tak jo, půjde to.
Takže díky, kluci. Show must go on.
Kdo inspiruje vás?
Právě jsem dočetla:
Tento příspěvek vznikl v rámci blogerské výzvy Na blogu záleží.