© 2019 by Aya.

Proudly created in 2015

with Wix.com

Czech Republic

    ​Česko

    Vidořád

    Samantha Shannon

    Vydal: Host, 2015. ISBN: 978-80-7491-498-0.

    Pokračování Kostičasu navazuje přesně v okamžiku, kde první díl končí, tedy naložením uprchlíků z Prvního Šeolu do vlaku směr Londýn. Opět se tak setkáváme s Paige Mahoney, jejím vidopánem Jaxonem Hallem a dalšími členy gangu Sedm pečetí.

    Kostičas jsem dočetla před rokem a půl a teprve plánovaný příjezd Samanthy Shannon do Prahy mě donutil se do pokračování příběhu opět začíst. Rozpomínání na zákonitosti světa, některá jména a přezdívky tak bylo místy náročné. Možná i proto mi rozjezd Vidořádu připadal docela pomalý. Rozplétání toho, co se událo, zatímco byla Paige zvaná Bledý snílek pryč, zabředávání do reality všedního života a intrik společnosti mě příliš nebavil. Po zhruba osmdesáti stranách však děj začal nabírat na obrátkách a v podstatě nepovolil až do poslední kapitoly.

    Paige se dostává do kolotoče povinností Jaxonovy kočeny, skrývání před oficiálním i neoficiálním režimem a vlastním vztahem k Refajcům, a zejména tomu jednomu – Strážci Arcturovi. Do toho všeho jako by nikdo nechtěl poslouchat její svědectví o životě "tam venku", proto si Paige záhy uvědomuje, že musí podniknout něco opravdu velkolepého, aby byl její hlas vyslyšen.

    Děj má dobře gradované tempo, a to až tak, že posledních sto stran jsem upřímně doufala, že vůbec přežiju. Ano, já, čtenářka. Autorka umí být krutá a zejména hlavní postava v průběhu celého Vidořádu schytá nejednu nakládačku. V závěrečném souboji, kde jde doslova o všechno, jsem však cítila návaly adrenalinu, jako kdybych tam stála já sama. Když už jsem myslela, že je konečně po všem, přišla druhá nálož. A ještě jedna!

    Očekávám, že třetí díl opět více méně plynule naváže na tento a jsem zvědavá, jestli bude i nadále Paige vypravěčkou příběhu. Zároveň ale doufám, že budou lépe vychytány drobné chyby, kterých jsem si všimla i přes relativně rychlé čtení (možná jsem si je tím sama stvořila?). Vybavuji si tři zásadní momenty, které ve mně zůstaly jako otazníky:

     

    1) Paige si zašívá úspory do polštáře. Jednou svůj zůstatek komentuje jako částku, se kterou by přežila maximálně pár týdnů. Později však došla k tomu, že si může dovolit zaplatit pouze jednu noc na ubytovně. Kam se poděly ostatní peníze? Nebo při prvním počítání nevzala v úvahu částku na bydlení?

    2) Paige vleze, kam nemá, a je ulovena jakousi harpunou, která jí vytrhne ze zad kus masa. V zápětí sice dojde k další bitce, ale už si nikdo nevzpomene na Paigino první zranění a ani ona sama jej nijak nekomentuje. Zapomněla, že přišla o kus svaloviny, nebo byla moje představa nereálná?

    3) Snová krajina Paige má podobu pole s rudými vlčími máky, a to v celém Kostičasu i úvodu Vidořádu. Na konci se však hovoří o poli rudých sasanek. Unikla mi proměna, nebo se objevila chyba v překladu? Může to souviset s rostlinou, která jej pro Refájce jedovatá, ale stejně si myslím, že proměna zrovna Paiginy snové krajiny by měla být výrazně zdůvodněna.

    Moc jsem si přála dát Vidořádu perfektní hodnocení, protože závěr knihy byl opravdu úchvatný.

    Kvůli zmíněným nesrovnalostem a pomalému úvodu, do kterého jsem se nemohla dlouho začíst, však zůstávám u hodnocení 85 % a netrpělivě vyhlížím pokračování (v originále vychází na jaře 2017).