© 2019 by Aya.

Proudly created in 2015

with Wix.com

Czech Republic

    ​Česko

    Kraď  jako umělec

    10 věcí, které ti nikdo neřekl o kreativitě

    Austin Kleon

    Čte: Petr Tlustý

    Vydal: Jan Melvil Publishing, [2016]. 1h 6min

    Tuto audioknihu jsem poslouchala třikrát a snažila se na ní najít něco pozitivního. Inu, dalo to práci, ale něco by tu bylo. Kraď jako umělec je soustava drobných rad a epizodek o tom, jak efektivně pracovat, tvořit a zkrátka být kreativní. Každý si tu snad najde alespoň něco, co ho postrčí vpřed nebo aspoň přiměje uvědomit si, že možná nedělá všechno zcela správně.

    Krást se nemá, říkala už maminka. V případě kreativity však platí, že prakticky vše už bylo vynalezeno, takže být kreativní vlastně spočívá v tom umět dávat stávající věci do nového kontextu. Uvědomění si tohoto tvoří hlavní přínos knihy. V papírové formě je zajímavě zpracovaná, a nebýt vyprodaná, doporučila bych ji spíš než audioverzi.

    Audiokniha totiž notně utrpěla dvěma věcmi: vypravěčem a znělkami. Vybrat vypravěče s několikanásobnou vadou řeči zkrátka nebyl chytrý marketingový tah. Projev Petra Tlustého mi není vyloženě nesympatický, jeho hlas má příjemnou barvu, výraznější jsou ale nepříjemné sykavky, těžké L a místy nezřetelná výslovnost. Navíc je občas slyšet šustění papíru a další zvuky v pozadí.

    K nevhodným znělkám se váže i jedna z rad zmíněných v knize: skládej hudbu, jakou bys chtěl sám poslouchat. Ujišťuji tvůrce této audioknihy, že elektronické znělky opravdu poslouchat nechci, i kdyby měly poloviční délku. Ty kytarové jsou mnohem lepší a alespoň znějí přirozeně.

    Většina tipů uvedených v knize jsou vlastně všední a běžné. Přínos této knihy vidím v tom, že někoho napadlo je vyzdvihnout, aby pomohl ostatním uvědomit si, že něco takto všedního a běžného vlastně nedělají. Jedna z rad mě však donutila k zamyšlení. Jedná se o dva oddělené pracovní stoly – digitální a analogový. Na jednom máte počítač, skener, tiskárnu apod. a ten druhý je pouze pro papíry, tužky, nůžky a další tradiční umělecké prostředky. Autor radí koncepty vytvářet v ruce a teprve později se přesunout k počítačovému stolu.

    V jistém smyslu tuto radu chápu, ale zároveň narážím na bariéru nepochopení digitální generace. Podle mě kreativita není sezením u počítače až tak výrazně omezována. Ano, je snadné držet klávesu "delete" a bez náhrady přijít o kus práce. Zároveň ale jako by si autor jiný způsob smýšlení tzv. Digital Natives neuvědomoval nebo zcela cíleně ignoroval.

    Audioknihu Kraď jako umělec jsem si zcela legálně zakoupila a bohužel musím zkonstatovat, že to byly promarněné jak peníze, tak i čas. Uvědomuji si práci, kterou tvůrci audioknihy museli vynaložit, ale cena srovnatelná s desetihodinovou beletrií mi připadá neadekvátní.