© 2019 by Aya.

Proudly created in 2015

with Wix.com

Czech Republic

    ​Česko

    Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

     

    Jonas Jonasson

    Čte: Martin Stránský

    Vydal: Panteon, 2013

     

    Úvodem nemohu nezmínit mou všeobecnou a všeobjímající nelibost ke klasickým bestsellerům. Jako je třeba Stoletý stařík. A Analfabetka. A vůbec. Proč jsem tedy sáhla po této, navíc jako audioknize? Odpovědí je Martin Stránský, alias Eragon, a.k.a Doktor House. A taky možná nějaká ta sleva v Audiotéce.

    Hodnocení 82% bych rozložila asi takto: První hodina a půl audioknihy 38%, zbytek (asi 11h) 95%, přednes 98%, technické zpracování 66%.

    Allan Karlsson je evropským Forestem Gumpem s přesahem snad do všech zásadních válek a konfliktů, na které si ve 20. století vzpomenete. Není ani moc výřečný, nesnáší politiku a náboženství, za to miluje kořalku a život bere více méně stoicky, totiž co se má stát, to se stane. Co přijde, to přijde. A tak proplouvá celým 20. a ještě začátkem 21. století.

    První část knihy, ta nejvíce nudná, popisuje nejen počátek příběhu v roce 2005 (tahle část vlastně nudná není), kdy Allan slaví své sté narozeniny, ale též popisuje jeho dětství a příhody jeho otce, který byl podle všeho podobně založený. Pouze měl tu smůlu, že neměl ty správné známé, kteří by ho z největších šlamastyk pomohli vysekat, takže zemřel poměrně mladý (což mě nebavilo, ale asi to má jistý význam pro pochopení Allanovy životní situace).

    Celou knihou se tedy prolínají dvě hlavní dějové linie, tedy Allanova stoletá přítomnost a Allanova minulost, do čehož jsou vplétána drobnější historická okénka, tedy příběhy jednotlivých Allanových kumpánů. Zejména ta část, kde se popisovaly osudy zločineckého gangu, mě vysloveně nebavila, ostatní ale byly zábavné a všechny vlastně měly svůj zjevný význam.

    Po prokousání se úvodní částí se tedy příběh rozjel do nečekaných otáček, proto doporučuji jednoznačně pokusit se vytvat.

    Přednes Martina Stránského byl skvělý, ten poněkud lhostejný tón, který známe od Dr. House, se k Allanovi také hodil. Mezi kapitolami nejsou žádné hudební znělky, což je rozhodně lepší, než kdyby byly nevydařené. Technické zpracování je většinou dobré, ale jsou místa, kde je slyšet pohyb v pozadí (papír na stole?) a také párkrát nepřesná výslovnost by stála za nový pokus o natočení.