© 2019 by Aya.

Proudly created in 2015

with Wix.com

Czech Republic

    ​Česko

    Kinobraní

    24.10.2016

    Tento článek by se klidně mohl jmenovat Kinovíkend #2, kdybych ovšem nenavštívila kino uprostřed týdne. Ve středu jsem zavítala na Dívku ve vlaku a ve čtvrtek na Inferno, oba filmy podle knižních zpracování, které jsem nečetla, nýbrž slyšela jako audioknihy.

     

    Dívka ve vlaku

     

    Knihu Dívka ve vlaku jsem protrpěla (což víte, pokud jste četli mou recenzi), ale stále jsem se neubránila pocitu, že ve filmovém zpracování by se dalo mnohé vylepšit. Navíc se hlavní úlohy Rachel zhostila má oblíbená herečka, Emily Blunt. Film jsem zkrátka chtěla vidět, i když jsem neměla vysoká očekávání.

     

    Líbilo se mi na něm, že byl až na pár drobných detailů velmi věrně zpracován. Místo na předměstí Londýna se odehrává poblíž New Yorku a arabský psychoterapeut z nějakého důvodu mluví španělsky, závěr je mírně zjednodušený, ale jinak v podstatě odpovídá knižní předloze. Žádné přehnané režisérsko-scénáristické fabulace, zkrátka velmi dobré převedení knihy do filmu.

     

    A to je zároveň i problém. Film mě při znalosti předlohy ničím nepřekvapil (jen španělstinou a New Yorkem), očekávání zajímavého nápadu zůstalo nenaplněno. Filmová Dívka ve vlaku zkrátka nenadchne a snad ani neurazí a na rozdíl od knihy mi postavy alespoň nelezly na nervy.

     

    Za světlý bod považuji Luka Evanse v roli Scotta, protože se na něj moc hezky dívá ;-)

     

    Inferno

     

    Inferno jsem prožila ve čtvrtek. Audiokniha se mi při zpětném ohledu vlastně líbila, i když s ní nemám spojené úplně příjemné vzpomínky (z větší části probdělá noc v hostelu s chrápajícím spolubydlícím). Toma Hankse mám na rozdíl od našeho učitele angličtiny celkem ráda, takže nebyl důvod na film nejít.

     

    Ačkoli jsem si samotný děj detailně nepamatovala (audioknihu jsem slyšela téměř před dvěma lety), bohužel musím zkonstatovat, že pro mě nejvýznamnější momenty knihy ve filmu chybí. Velmi věrně jsou zpracovány některé scény jako třeba útěk podkrovím Palazzo Vecchio, zato však postava Sienny dostala jakousi trpkou příchuť a samotný závěr je absolutně zbaven vešekerého poselství knižní předlohy. Ve filmu totiž ta bomba nevybuchne.

     

    Film mě celkem bavil a na rozdíl od Dívky ve vlaku jsem se nedívala na hodinky s myšlenkou: "Cože? To jsme teprve v půlce?!" Znalci knižní předlohy si však budou pravděpodobně stejně jako já připadat ošizení.

     

     

     

     

     

    Tentokrát si netroufám určit vítěze tohoto filmového klání. Zatímco v minulém případě (Sirotčinec sl. Peregrinové vs. Dítě Bridget Jonesové) byl vítěz jasný, teď váhám. Oba filmy mají něco do sebe, ale ani jeden mě výrazně nenadchnul. Takže plichta.

     

     

     

    Please reload

    Výhodné počtení

    Velká lež, velký podfuk a ještě větší podfuk – tři...

    August 23, 2019

    1/5
    Please reload

    Archivní počtení
    Please reload

    Tagy