Sbírka povídek polského autora Jarosława Grzędowicze sestává z příběhů od historické fantasy přes alternativní současnost až do vzdálené budoucnosti. Jednotlivá dílka vznikala během několika let počínaje rokem 1997 a jejich společným jmenovatelem je podle autorova doslovu fakt, že byla sepsána na objednávku. Chystala se tematická antologie, a tak Jarosław Grzędowicz zapracoval na povídce odpovídající zadání, případně potřeboval sepsat něco krátkého a úderného pro časopisovou přílohu.
Délka povídek se pohybuje v rozmezí od čtyř do 80 stran a právě ty nejkratší se mi líbily nejvíc. Rychlá expozice do snadno pochopitelné situace a překvapivé rozuzlení ne delší než dva odstavce – to spojuje povídky Koníček tety Konstancie, Odměna, Nutná sebeobrana, Speciality východní kuchyně, Benátský masopust, Vycpávač zvířat a Třetí Mikuláš. Avšak zatímco z většiny z nich jsem si doslova či obrazně „sedla na zadek“, poslední zmíněná povídka mě zaujala nejméně. Rozumím tomu, že si autor přál sepsat vánoční příběh, ale symbolika Mikuláše a Santa Klause smíchaná s polským kulturním prostředím se v mém případě nesetkala s pochopením ani ovacemi.
Některé povídky si pohrávají s časovými smyčkami či alternativními dimenzemi. Můžeme se tak dozvědět, co by se stalo, kdyby si lidé z budoucnosti pohrávali s cestováním do minulosti, nebo kdyby se poválečná minulost vyvíjela odlišně. Příběh Buran vane z druhé strany je navíc perfektní sondou do myslí dvou lidí, kteří považují toho druhého za blázna.
Loisettin polibek je příběh temný jako sama doba, ve které se děj odehrává. Také čtenářům dovoluje nahlédnout do mysli kata, který putuje od města k městu a vykonává své řemeslo. Zejména druhá polovina je natolik krutá, že máte-li slabší spaní, raději se Madamme Loisettě vyhněte.
Farewell Blues by se dalo označit za čistokrevné sci-fi. Jeho hlavní hrdina se loučí se Zemí a chystá se na meziplanetární cestu. Rozuzlení však až nápadně připomíná příběh jídlonošek z Atlasu mraků a i když je závěr dosti tragický, připadá mi, že změnou role vypravěče povídka spíše utrpěla.
Závěrečný příběh, Vlčí vánice, je nejdelším z celé knihy. Zpočátku mě neoslovil, nejedná se o téma, které bych vyhledávala: druhá světová válka, vojáci na ponorce, nacisté, čistá rasa. Díky zmínce o okultistickém hnutí Thule jsem však zbystřila. Děj se stáčí (byť poněkud absurdním způsobem) k severské mytologii, a ta mě baví. Druhá polovina povídky tak byla příjemným překvapením, které mě vyvedlo z temnoty té děsivé války.
Kdyby byla kniha sestavena z více krátkých a překvapivých příběhů, získala by u mě plné hodnocení. Obsahuje však i delší a pomalejší dílka, která trpí podobným neduhem jako dílo autorovy manželky Maji Kossakowské, Grilbar Galaxie – totiž při touze po navození atmosféry vzniká dokonale detailní nuda. Povídky jako Hodinář a lovec motýlů, Víkend ve Spezeku či již zmíněná Vlčí vánice by tak k naprosté dokonalosti zasloužily trochu zkrátit a zrychlit. Jednu věc však autorovi nelze upřít: každá povídka je jiná a každá svým způsobem originální.
Jarosław Grzędowicz je však dnes považován za etablovaného autora na poli fantastiky. Psaní povídek se již tolik nevěnuje, ale očividně mu otevřelo dveře do „velké“ tvorby. Ačkoli jeho kniha Popel a prach (2006, česky 2010) není hodnocena příliš vysoce, čtyřdílnou ságu Pán ledové zahrady (2005-2012, česky 2007-2013) rozhodně stojí za to nepřehlédnout.
Jarosław Grzędowicz
Vydal: Triton, 2014.
ISBN: 978-80-7387-777-4.
Překlad: Stanislav Juhaňák