Jak moc detailně si představujete prostředí, ve kterém se odehrávají knihy, jež právě čtete? Pomáhají vám mapy a ilustrace v knihách?
Moje fantazie v tomto ohledu funguje velmi živě, představuju si nejen domy a krajinu, ale poměrně podrobně i obličeje a oblečení postav. Některá z míst z mého seznamu nemusí být nutně nejkrásnější, ale nejlépe si je pamatuju, protože jsem si je při čtení nejintenzivněji představovala. Vydejte se se mnou na prohlídku knižních světů, možná při tom objevíte tip na další čtení.
Abhorsenův dům – poprvé jsem se do něj vydala s knihou Sabriel od Gartha Nixe. Ve výtisku se nacházela mapka s půdorysem jak samotné stavby, tak i jejího okolí. Nejkrásnější je však na této lokalitě to, že se nachází na ostrůvku uprostřed prudké řeky, jen kousek od vodopádu. Dá se do něj dostat pouze dvěma způsoby: vzduchem nebo po nášlapných kamenech. Přeskoky po kluzkých malých plochách, kdy uklouznout by znamenalo zahučet do vody a nechat se strhnout proudem do vodopádu, skýtají mnohá dobrodružství.
Oasis – záhadná planeta z Knihy zvláštních nových věcí od Michela Fabera je sice vyloženě nehostinné místo, pouštní, horké a podivně zbarvené, ale žijí na ní velmi specifičtí obyvatelé – svým způsobem vyloženě krásní (pokud může něco být tak ošklivé, až je to krásné).
Průchod do Narnie – asi netřeba představovat. Skříň na jedné straně, zasněžený les se záhadnou lampou na té druhé. A potom sestup k řece a bobřímu obydlí. Místo vyloženě vyzývající k odpolední procházce.
Noční cirkus – svět Erin Morgenstern balancuje na pomezí cirkusového kýče v odstínech černé a bílé a tajuplné magie, jejíž pravidla nejsou zřejmá ani jejím uživatelům. Chcete-li vypadat jako pravověrný fanoušek a dozvědět se mnohé zákulisní taje, oblékněte se také do černé a bílé, svůj oděv však doplňte o jediný červený doplněk.
Palác ze Selekce – komnaty plné dívek, krásných šatů a služebnictva, které se tyto dva elementy snaží zkompletovat, jsme potkávali nejen v trilogii Selekce od Kiery Cass, ale i následujících dvou dílech Dcera a Koruna. Pokud strávíte tolik stran s dívkou, která se pokouší získat pro sebe princovo srdce, nelze si to bludiště chodeb pro tajná setkání nepředstavovat.
Měsíc – místo, kde se odehrává významná část série Měsíční kroniky od Marissy Meyer, má velmi zvláštní způsob uspořádání. Kvůli atmosféře jsou jednotlivá města skryta pod obřími kopulemi, přitom atmosféra v královské kopuli je místy vyloženě výstřední. Královna Levana by mohla vyprávět.
Ústředí Renegátů – Marissa Meyer podruhé, tentokrát ve stejnojmenné knize, úvodnímu dílu trilogie Renegáti. V jednom věžáku v Gatlon City najde každý správný ochránce zákona se superschopnostmi vše, co potřebuje: ubytování, tréninkové místnosti, laboratoře, kanceláře... a pak taky jednoho chlapce se skleněné krychli vysoko nad tím vším, což je poněkud znepokojující.
Ymslanda – říše ze série Havraní kruhy Siri Pettersen je komplexní, živý a fungující svět, asi jako kdybyste se vydali na sever, do Norska, jen o mnoho barvenější a magičtější. Na cestu však nezapomeňte přibalit repliku ocasu.
Caraval – je to svět? Je to hra? Je to šou? Každopádně je to místo, které vyžaduje notnou dávku představivosti. Stephanie Garber vytvořila mix cirkusové estetiky, šílenosti ve stylu Říše divů, se špetkou pirátských dobrodružství a viktoriánské módy. Příběh samotný mnoho čtenářů neuchvátil, kniha však stojí za zmínku právě kvůli svému prostředí.
OASIS – podruhé, tentokrát z knihy Ernesta Clina Ready Player One. Knižní svět se dost liší od toho filmového (to samotný příběh taky), a tak si na své přijdou zejména pamětníci starých počítačových her. Některé lokace bych možná přirovnala k Minecraftu – to, co dneska vypadá kostičkovaně a vyžaduje obrovské výpočetní výkony, byla koncem 80. a začátkem 90. let standardní grafika. A přesně v takovém prostředí musí náš hrdina získat svůj první klíč.
Jaká jsou vaše oblíbená nebo detailně představitelná prostředí z knih?
P.S.: všimněte si, žádný Pán prstenů nebo Harry Potter ;-)
Právě čtu:
Tento příspěvek vznikl v rámci blogerské výzvy Na blogu záleží.
Shodnu se se Sabčou v komentáři nade mnou v OASIS, Měsíci (nebo obecně světě Měsíčních kronik) a samozřejmě Narnii. Přidal bych ale i mé milované Bradavice, na které nedám dopustit za žádných okolností. A ona i ta Středozem má své kouzlo, i když ne všechna zákoutí jsou zrovna bezpečná. Takový Oxford Samanthy Shannon by mohl být sakra zajímavý, i když je to zase další nebezpečné místo.
Naprosto souhlasím s průchodem do Narnie, toto je naprosto kouzelné místo pro člověka v každém věku. Potom s OASIS a Měsíc. Měsíc je pro mě fascinující už sám o sobě a autorka na něm dokázala vymyslet zajímavé uspořádání a život. Ale pro mě nejlépe představitelné místo je Arrakis z knih Franka Herberta. Ale upřímně bych tam nevydržela ani minutu. Všude písek a skoro žádná voda? Ani náhodou.