O Lise Lueddecke, autorce knihy Světla na obloze (orig. A Shiver of Snow and Sky), jsem se dozvěděla díky jiné, poněkud známější britské spisovatelce – Samantě Shannon. Obě dámy totiž patří do jednoho kroužku, který se podporuje v psaní a vyměňuje si postřehy. Kdo jsou další členové? To se dozvíte v doslovu. Pojďme se ale na autorčinu prvotinu podívat raději od začátku.
Děj knihy nás zavádí na daleký a drsný sever, kde sníh možná ani neodtává a kde jsou obyvatelé ostrova Skan zvyklí pozorovat světla na obloze – hvězdy a polární záři. Je-li zelená, Bohyně je spokojená. Pokud se objeví modrá, napadnou hory sněhu. Červená je ale zlá. Když ji lidé spatřili naposledy, vypukla epidemie, při které zahynulo mnoho z nich, zejména však matka Ósy, hlavní postavy tohoto příběhu.
Tentokrát ale má být ještě hůř. Ósa totiž spatří cizí loď, a to může značit jediné – že ostrov čeká ještě větší zkouška, než jen epidemie neznámé choroby. Vydává se proto hledat pomoc u té nejpovolanější – u samotné Bohyně, jež ostrovany varovala svými rudými světly.
Ósa nemá lehký život. Vedle už tak drsného prostředí trpí ještě absencí lásky ze strany otce a sestry, kteří jí dávají za vinu matčinu smrt. Ve svých sedmnácti letech by si tak připadala naprosto bezcenná a nemilovaná, kdyby tu nebyl Ivar, mladík, který rozumí starým runám.
A právě on se stává druhým vypravěčem této knihy. Zatímco Ósin příběh sledujeme jejíma vlastníma očima, Ivarovo počínání je popisováno tradiční er-formou. Tento postup jsme mohli vidět už v několika knihách (zejména kategorie young adult), takže se na jednu stranu stává mírným klišé, na tu druhou mu však nelze upřít jistou zásluhu na čtivosti. Střídání jejich pasáží není pravidelné, avšak díky tomu chronologicky odpovídá a v závěru do sebe obě linky bez sebemenšího násilí zapadají.
Jak jsem již zmínila výše, Světla na obloze jsou autorčinou první knihou. Nejistota ve vypravěčském umění je v některých místech patrná a je tak jen škoda, že její pomocný kroužek nebo editoři tyto drobné přehmaty neodhalili. Jedná se zejména o několikanásobné poukazování na stejnou informaci (např. Ósa si připadá malá a zbytečná a co by mohla zvládnout sama na tom velkém světě; nebo později Ivar přijíždí do jiné vesnice, kde nemají rádi cizince, a tito lidé mu řeknou, že nemají rádi cizince), ale také využití vět a slovních spojení, které nekorespondují s atmosférou knihy (je však možné, že toto lze částečně přidat na vrub také překladu).
Chaotické a nelogické je také chování některých postav včetně jejího koně, o jehož osudu toho v jednu chvíli není příliš řečeno, aby na něm v následující kapitole Ósa dále bez jakýchkoli okolků či popisovaných potíží (např. s hledáním, chytáním či uklidňováním) mohla odjet.
Ósa při tom není jednoznačně silnou a pozitivní hrdinkou, která se z každé šlamastky dokáže dostat za pomoci vlastních schopností, síly, vytrvalosti či výřečnosti. Autorka často používá momentu překvapení způsobeného vnějším elementem. Říkejme mu třeba deus ex machina. Když už neví, kudy kam, záchrana přijde zvenčí, a tento postup se v knize opakuje hned několikrát a nevyhýbá se ani Ivarovi.
Lise Lueddecke však nelze upřít notnou dávku fantazie, se kterou vykresluje další způsoby využití světel na obloze. Závěrečná scéna se tak stává opravdu neuvěřitelnou – v tom dobrém slova smyslu. Kniha končí důstojně a v podstatě uzavřeně, takže pokud čekáte pokračování, budete patrně zklamáni. Autorka sice loni na podzim vydala druhou knihu ze stejného světa, A Storm of Ice and Stars, ta má však jinou hlavní postavu.
Krátce po začátku čtení mě napadla paralela s jinou knihou stejné edice – King Cool, kterou jsem četla nedávno – Medvěd a Slavík. Obě mají svéhlavou dospívající hrdinku, jíž krátce po narození zemřela matka, obě se odehrávají v prostředí, kde převládá sníh a mráz, a to jak v okolí, tak i v rodinném kruhu. Vasilisa je však silnější a propacovanější postavou, stejně tak po jazykové stránce je Medvěd a Slavík kniha košatější, ale také náročnější na čtení.
U Světel na obloze se spíše pobavíte. Nepřináší takové poselství pro lidstvo a je více akční, představuje vlastní fantastické tvory, kteří nevycházejí z lidového folkloru. Světla na obloze mají svou vlastní zvláštní atmosféru, která však v porovnání s druhou jmenovanou knihou poněkud ztrácí na intenzitě. České vydání má navíc zcela originální obálku, a tak nebylo úplně snadné jej ztotožnit s jeho anglickým originálem.
Kniha Světla na obloze vychází v edici King Cool, kterou vydává Dobrovský. Nejsnáze ji seženete v Knihách Dobrovský.
