Není nad odpoledne strávené v knihkupectví. Můžete tam totiž narazit i na vskutku nečekaná dílka, která lahodí oku, zahřejí na duši a při tom je stihnete prolistovat na místě a nemusíte je nosit domů. Pokud byste se však i pro tuto možnost rozhodli, chybu rozhodně neuděláte. Zejména co se Srdcerváčů týče, dokáží zahřát na duši nejen poprvé, ale také opakovaně.
Tohle není ani tak recenze, jako spíš má osobní zkušenost s touto komiksovou jednohubkou.
Už jsem byla na odchodu, když začalo pršet. Při tom na mě z regálu začali tak lehce mávat dva mladíci – Charlie a Nick. Nejříve jen tak nesměle, potom už vyloženě nadšeně a rozjařeně. Vytáhla jsem tedy jejich příběh na světlo světa a pustila se do prozkoumávání...
Charlie je středoškolák, u kterého se relativně nedávno provalilo, že je gay. Není kvůli tomu ve škole příliš oblíbený, i když nějaké ty kamarády má. Čas od času se také sejde s jiným chlapcem a líbají se. Není to však ono a Charlie netuší proč.
Potom se seznámí s Nickem, který ho přemluví, aby se přidal do školního sportovního klubu. Nick sám ale řeší, jak je možné, že se vedle toho tichého a nenápadného kluka, co rychle běhá, cítí nějak jinak. Dokonce i jeho okolí si začíná všímat změn. Nick je však dokonale zmatený.
Ano, tenhle komiks je o hledání identity a pomáhá mladým lidem, kteří stále tápou, je ujistit, že ve svém zmatku nejsou jediní na světě. Celým tím příběhem se přitom vine jakási neviditelná růžová nitka, která rozechvívá srdce a dopřává i starým cynikům ten pocit romantického okouzlení, které od puberty nezažili (vyzkoušeno za vás).
Kniha má pouze dva drobné háčky, jakési otazníky, které nad ní visí a které jí nedovolují stát se jakousi biblí poblouzněných nerozhodnutých puberťáků. Jednak hodně divně končí, a to způsobem, který dává jasně najevo, že bude mít druhý díl, avšak tento spor či cliffhanger jednoznačně patří do kategorie "uměle vyvolaný", jen aby tam nějaký spor byl. Je úplně zbytečný a jedině kazí požitek z toho růžového obláčku, na kterém jsem po celou dobu čtení ležela.
Druhým otazníkem je potom fakt, že v jedné části knihy se jedna z postav zmíní o tom, že bychom lidi neměli soudit podle jejich sexuální orientace či identity, jelikož na ní nezáleží. V samotném závěru komiksu pak najdeme medailonky všech důležitých postav – včetně jednoznačného vyjádření jejich orientace, a to i u těch, u kterých na tom v tomto příběhu opravdu nezáleží. V tomto ohledu si tak tvůrkyně poněkud protiřečí a opět bych ony medailonky zařadila do kategorie zbytečných příloh.
Škoda toho samotného závěru. Po dočtení tohoto komiksu jsem totiž z prodejny odcházela v povznesené náladě, skoro jsem odplula, a tak jsem byla jen ráda, že mezi tím přestalo pršet. Rozhodně to nebyl ztracený čas a Srdcerváče tak můžu doporučit vaší pozornosti.
Alice Oseman: Srdcerváči
Přeložila: Romana Bičíková
Vydal: CooBoo, 2019
ISBN: 978-80-7544-825-5