Florent-Claude Labrouste má problém. Mohla by to být jen zdánlivě banální nespokojenost s vlastním životem, lékař mu však doporučí zvýšit přísun serotoninu. Florent-Claude tedy začne užívat antidepresiva.
To, co se odehrává v hlavě člověka s depresí, je však jen polovinou náplně této knihy. Tu druhou tvoří útržky z Florent-Claudova života, popis mnoha událostí, které jej do stavu, v němž se nachází, přivedly. Už samotná expozice příběhu vypovídá o notně rozháraných životních osudech. Žije si solidním, většinou poklidným životem s Japonkou, která chce hlavně pohodlí a která si páteční večery občas okoření skupinovým sexem.
Michel Houellebecq se ani takovýmto scénám nevyhýbá – a co víc, ještě přidává sex se zvířaty, pedofilii a další prvky, bez kterých bych si knihu Serotonin užila daleko více. Většina z těchto barvitě popisovaných událostí totiž nemá pro příběh zásadní vliv. Jako by se v něm vyskytovaly jen proto, aby byl čtenář, respektive posluchač náležitě šokován.
Florent-Claude hned v úvodu svou exotickou partnerku opouští a vydává se hledat své dávné známosti, a to jak přítelkyně z mládí, tak i nejlepšího kamaráda z dob studií. Účel jeho počínání zdá se zpočátku poněkud nejasný, nicméně vyplyne v samotném závěru knihy. Do té doby čtenář cestuje s tímto nepříliš hrdinským hrdinou po Francii a objevuje jak zákoutí krajiny, tak i vypravěčovy mysli.
Jsme tak svědky důležitých až převratných událostí, které se však dějí někomu jinému. Florent-Claudova mysl je plně zaměstnána jednak depresivními úvahami a jednak vzpomínáním na ženu, jejíž absenci ve vlastním životě oplakává nejvíce. Kupodivu to není vlastní matka, nýbrž Camille, kterou se vydává hledat.
Autor postupně odhaluje jednotlivé střípky z protagonistovy minulosti. Občas jsem však měla pocit, že netuším, ve které časové rovině se nacházíme – to se týkalo zejména návštěv kamaráda na venkově – bylo to hned po škole, po delší době, nebo se to děje právě teď?
Audiokniha
Kniha je psána ich-formou. Výběr vypravěče musí být v tomto případě obzvláště pečlivý, jelikož jeho hlas splývá se samotným protagonistou příběhu. Volba Otakara Brouska ml. se na první pohled možná zdála překvapivá, jelikož se jedná o herce, který se posluchačům zapsal spíš komediálními nebo odlehčenými rolemi. Právě v Serotoninu však ukazuje další polohu – depresí stiženého muže, který přemítá nad vlastním životem.
Nutno říct, že tato kombinace funguje, a funguje skvěle. Florent-Claude zejména zpočátku, než dojde k většímu rozvoji jeho depresivních stavů, spoustu situací komentuje příjemným sarkazmem, který Brousek zvládá na první dobrou. Později, když houstne atmosféra knihy, se zatemňuje také vypravěčův projev. Konec je potom tíživý jako tlustá peřina, která zavalí posluchače a na samém konci ho nenechá téměř nadechnout.
Atmosféru narušeného vnímání podtrhují také znělky oddělující kapitoly. Ty jsou tvořeny změtí elektronických a zkreslených zvuků, často nemelodických. Samy o sobě libozvučné nejsou, ale k této knize se nějakým prapodivným způsobem celkem hodí.
Jedinou věc, kterou bych tak této audioknize vytkla, je pomalejší počáteční tempo. Když jsem začala poslouchat, zaradovala jsem se, že Brousek mluví přesně tak rychle, jak mi to vyhovuje. Teprve po několika kapitolách jsem si všimla, že mi od minulé knihy zůstalo nastavené zrychlené přehrávání. Jeho tempo přednesu na konci knihy je však zcela adekvátní. Pokud by tedy mírně zrychlil v úvodu, ale konec nechal tak, jak je, daleko více by vystihl postupný přerod a chátrání hlavního hrdiny. Jedná se však o marginálii, kterou lze díky technickým vymoženostem velmi snadno přizpůsobit posluchačovým preferencím.
Další Houellebecq?
Kniha Serotonin mě po své obsahové stránce příliš neoslovila. Její téma je zajímavé a svým specifickým způsobem poučné, avšak některé scény rozhodně nejsou pro slabší a konzervativnější povahy. Audioknižní zpracování je tak pro mě formou, která původní dílo pozvedá, umožňuje jeho přijetí širším publikem a nabízí přidanou uměleckou hodnotu.
Už v roce 2015 natočilo stejné vydavatelství, tedy OneHotBook, autorovu předchozí knihu, Podvolení. Její interpretace se zhostil Igor Bareš. Obávám se ale, že po zkušenosti se Serotoninem se dalšímu Houellebecqovu dílu budu ještě dlouho vyhýbat. Není to rozhodně poslech pro zlepšení nálady.