Dnešním tématem blogerské výzvy je "já a planeta", tuším tedy příspěvek o tom, co já osobně dělám prospěšného pro naši krásnou, modrou a zelenou planetu. Zároveň jsme ale pořád na knižním blogu, takže si neodpustím ani jedno čtenářské zamyšlení.
Tři věci, o kterých chci dneska mluvit, nebo spíš psát, zkrátka sdělovat, jsou:
Třídění odpadu
Vejce od slepic z volného chovu
Nákup a půjčování e-knih
Žlutý pytel vládne všem
Jsem ujetá na třídění odpadu. Omývám kelímky od jogurtů a ty dvouvrstvé rozebírám, kovová víčka házím do plechovek a vyvážím s hliníkovým odpadem. A tak.
Bydlím na vesnici, kde najdete kontejner pouze na papír a sklo, nově i na plechovky, ale plastový odpad si musíte zaplatit – nákupem velkého žlutého pytle. Za 45,- Kč získám krásnou zářivou ozdobu garáže, která nám vydrží i čtvrt roku. Jednou za čas naložím auto veškerým papírem, který se nahromadil, přihodím žlutý pytel, mezery dostrkám skleněnými lahvemi, na sedadlo spolujezdce přihodím tašku s plechovkami a jedu na sběrné místo. Kdybych chtěla být ještě ekologičtější, odvezu to na pětkrát na kolečku, takže se můžeme pobavit i to poměru projetý benzín/strávený čas, ale to zas někdy jindy.
Odměnou za tuto námahu je mi faktura za vyvážení popelnice na směsný odpad. Firma, která obsluhuje naši oblast, snímá kód nalepený přímo na popelnici, takže platíme za každý jednotlivý vývoz, a to částku 74,- Kč. Faktura chodí jednou za tři měsíce. Na té minulé, stejně jako předminulé, se skvěla částka 74,- Kč. Za dva lidi tak platíme méně než pětistovku ročně za odpady. Třídit se vyplatí.
Vejce od šťastných slepiček
Na tohle téma jsem si tu už jednou srdce vylévala. Můj nedávný zážitek mě ale přiměl se o tom zmínit znovu. Takže ještě jednou: nekupujte vejce, která mají razítko s číslem 3 na začátku.
20. září jsme společně s dalšími booktubery hráli na kanálu Incognito Reader online hru Přines si svou knihu, ve které z jedné zvolené knihy vybíráte úryvky podle zadání, a to celé na čas. Moje volba padla na knihu Cupcake od Lelí Hnidákové, které jsem touto cestou chtěla udělat reklamu. V jednom z úryvků padla zmínka o vejcích od šťastných slepiček, což u ostatních členů streamu vyvolalo salvu smíchu.
Mně to ale bylo v danou chvíli strašně líto. Lelí je velkou propagátorkou vajec z volných chovů, a to i přes vyšší cenu. Když si kupujete její cupcake, víte, že za ním není slepice namačkaná v miniaturní kleci, kde ani nemůže roztáhnout křídla, a dost pravděpodobně stojí na pozůstatcích své zesnulé spolubydlící.
To nejmenší, co můžete udělat, dokud supermarkety hromadně nepřestanou nakupovat vejce z klecových velkochovů, je vybírat si právě ta vajíčka, která nemají razítko začínající trojkou. Dáváte tak svými penězi pomyslný hlas. Pokud máte možnost získat vejce přímo od chovatele a víte, že se drůbež prohání volně po zahradě, je to samozřejmě nejlepší varianta, protože právě to jsou pravé šťastné slepičky.
E-knihy do každé rodiny
Nákup e-knih je vlastně také ekologickou alternativou. Ušetří se při ní náklady na papír, tisk, přepravu a skladování. Můj osobní důvod pro e-knihy je také vlastní nedostatek místa, jelikož máme knih víc, než jich náš ne úplně malý dům dokáže pojmout. A stále vycházejí nové.
Celkem paradoxní ale je fakt, že cena papíru je pouze nějakých pět až deset procent z celkové ceny knihy (zhruba polovinu si vezme distributor). Pokud tedy papírová kniha stojí 350,- Kč, reálná cena e-knihy by měla být kolem 320,- Kč. Nevím, jak vy, ale já osobně víc než 200,- Kč za e-knihu nejsem ochotná zaplatit. A tak hojně využívám slev, zejména narozeninových a různých dalších akcí na Palmknihách. Právě nyní jedna taková končí, stála mě přes 1500,- Kč a obohatila o 18 kousků.
Stále ale existují knihy, které chci mít v papírové verzi, spíš než elektronické. Jedním důvodem je grafická úprava, která je v mnoha případech do jedniček a nul nepřeveditelná. Pokud tedy kniha stojí a padá se svou grafickou stránkou a bez ní by nebyla tak dobrá, je papír jasnou volbou. Druhým důvodem je načatá série – pokud mám jeden díl v papíru, pak chci mít i ty další. A třetím důvodem je přítomnost autora. Sice už jsem jednou byla svědkem situace, kdy se autor podepisoval do grafického tabletu, ale pořád je kniha s podpisem pro mě jakýmsi artefaktem, takže pokud autor někde sedí a je ochoten zanechat pár tahů propiskou, jdu si koupit papír, i kdybych v tu chvíli už měla e-knihu.
O tom, že si onen e-book máte koupit, a nikoli ho sosnout z uložto, už toho bylo řečeno hodně. Pokud knihy kradete, vydavatel nedostane zaplaceno, tudíž nebude mít peníze na nákup práv a překlad dalšího dílu, takže si sérii nedočtete. Jasný jak facka. Zároveň ale chápu, že je pro mnoho lidí, například studenty, nezaměstnané a chronické rychločtenáře, to množství knih příliš drahé. Proto existují knihovny a spousta z nich nabízí možnost půjčit si e-knihy nejnovější produkce – v podstatě totéž, co najdete na Palmknihách, protože právě s těmi knihovny spolupracují. Za e-knihu, kterou si půjčíte z knihovny, neplatíte, ale vydavatel přesto dostane zaplaceno. Magie, že ano?
Druhou cestou jsou e-knihy určené ke stažení zdarma. Tou se vydala například moje domovská instituce, Městská knihovna v Praze. V jejím katalogu najdete velké množství titulů, které mají vyřešená práva, knihovna je nakoupila, aby je takto mohla poskytovat. Nejsou to jen díla volná, tedy stará, ale i relativně moderní kousky včetně knih Miloše Urbana, Jiřího Hájíčka, Miloslava Stingla, Bianky Bellové nebo Jakuby Katalpy. Právě tyto knihy navíc nabízí Databáze knih ve své sekci e-knih a novinek.
Tímto končím osvětové okénko a přidávám několik plánů s Knižním banketem.
Již brzy oslaví tato nová verze první rok. Při té příležitosti chci provést redesign úvodní stránky, která se mi sice takto líbí, ale využívá příliš velký výpočetní výkon, takže se často nezobrazuje celá a správně. Také otevřu sekci pouze pro členy, kam přesunu některé texty a nabídnu další exkluzivní obsah – třeba právě e-knihu do vaší čtečky.
Právě čtu:
Tento příspěvek vznikl v rámci blogerské výzvy Na blogu záleží.
Comments