Bible geeků příští týden zamíří na plátna kin, fajnšmekrům proto nezbylo nic jiného, než si knihu konečně/znovu (nehodící se škrtněte) přečíst. Americký autor Ernest Cline skládá poctu nejen technologiím budoucnosti, ale i zběsilé kultuře 80. let. Retro je v módě, ať žije Atari.
Píše se rok 2045. Lidé žijí v neutěšených podmínkách, a tak se vydávají prožít svou hlavní část života do virtuální reality – světa OASIS. Zatímco v reálu se tísní i deset lidí v jednom obytném karavanu, v OASIS můžete létat na rozličné planety, bojovat, získávat zkušenostní body a magické artefakty, ale také chodit na party, do školy nebo vydělávat peníze. OASIS je skutečnou říší neomezených možností (jak pro koho).
Tvůrcem toho všeho je James Halliday. Tomu se však stala taková nepříjemná věc: zemřel.
Zanechal však po sobě něco velmi cenného – Easter Egg, jakousi tajnou schránku, jejíž nálezce se stane neomezeným pánem OASIS a všeho, co k toumuto univerzu patří. Rozjíždí se velká honba za pokladem virtuálního světa, do které se zapojují jednotlivci i celé frakce hráčů, včetně obří korporace, která má v plánu OASIS totálně proměnit. Ano, to jsou ti zlí. A vězte, že se souboje neomezí jen na virtuální světy.
Hlavním hrdinou a vypravěčem je docela obyčejný středoškolák Wade. Právě jeho při hledání ukrytých tajemství, levelů a úkolů sledujeme. Jemu můžeme fandit, jeho můžeme proklínat, nad jeho činy můžeme žasnout. Být „normální“ totiž v této době znamená perfektně se vyznat ve veškerých podrobnostech kultury 80. let – videohrách, filmech, hudbě, komiksech, zkrátka všem, co nemohlo nerdům, geekům a dalším pošukům uniknout. Tito cvoci usínají s životopisem Jamese Hallidaye pod hlavou (pokud jdou vůbec spát).
A tak se stalo, že Wade odhalil první indicii k odhalení tajemného úkrytu stvořitelova odkazu. Jako úplně první na světě.
Většinu z více než 400 stran knihy prožíváme spolu s hlavním hrdinou jednu zběsilou honičku za druhou. Jak to může zvládat? Jak se někomu tak mladému podařilo zhlédnout všechny díly všech sérií snad všech zásadních seriálů té doby, a některé i vícekrát, a při tom nahrát desítky hodin na stařičkých videohrách?
A potom je tu lovestory. Bohužel, tomu se nevyhneme. Ale kdo nikdy nebyl virtuálně zamilovaný, jako by nebyl – tedy, nebyl správný geek.
Právě tato skupina čtenářů si knihu nejvíce užije (myslím geeky, nikoli zamilované). Obsahuje totiž opravdu velké množství odkazů na všemožná díla, včetně těch pro Evropany nezvyklých (japonské bojové roboty atp.). Pokud chcete do příběhu opravdu řádně proniknout, Google se stane vaším věrným kamarádem a společníkem při čtení. Přitom možná najdete i pár her, které si budete chtít zahrát, filmů, které nutně potřebujete vidět, nebo hudebních alb, která vám změní život.
Děj celé knihy se odehrává na poměrně dlouhém časovém úseku – pomineme-li vzpomínky na dětství, trvá Wadovi hledání nápověd a řešení jednotlivých úkolů více než půl roku. Přeci jen procházení všech možností a Hallidayova deníku chce svůj čas. Jsem proto velmi zvědavá, jakým způsobem si s tímto motivem poradí filmaři.
Příběh má i svá předvídatelná místa, nečekaných zvratů je však daleko více. Sem tak nějaký podraz, jindy zase superschopnost nebo vorpál +3. Vítejte ve světě, který má svá pravidla, a přesto je prakticky všechno možné. Stačí vhodit minci do zdířky v automatu a vyčkat na nápis Ready Player One.
Kniha je i přes svůj rozsah a poměrně velký formát svižným čtením, které místy brzdí ne zcela vybroušený překlad (doufám, že nové vydání zkoukl pravověrný nerd). Rozhodně však stojí za přečtení. Pokud začnete hned, do premiéry to bez problému stihnete. Ready Player One vás vtáhne a na rozdíl od OASIS nepustí. Až do posledního života, až do poslední kapitoly.
Nalogujte se zde:
Commentaires