Ráda čtu knihy, jejichž autory znám osobně, a ještě raději mám takové, jejichž autoři jsou skvělí lidé, které bych měla ráda, i kdyby zrovna nic nenapsali. Přesně takovou dámou je Siri Pettersen, kterou jsem měla možnost potkat na Světě knihy 2016.
K Ódinovu dítěti se váže jedna zábavná historka: e-knihu jsem si pořídila v předprodeji, kdy mi přišla třetina celku předem a zbytek den po vydání papírové knihy. Následující týden se konal veletrh, ale to už jsem věděla, že nejen potřebuji vlastní výtisk, ale že si ho nechám i podepsat. Šla jsem tedy ke stánku Hostu a Ódinovo dítě se stalo mou první koupenou knihou tohoto veletržního ročníku. Autogramiáda se však konala až druhý den. Celkem předpokládatelná zápletka samozřejmě spočívala v tom, že jsem knihu zapomněla doma. Šla jsem si proto koupit další. Ano, jsem hrdou majitelkou tří kusů Ódinova dítěte (byť je jeden z nich elektronický) a ano, to je ten důvod, proč je v mé knize spolu s podpisem autorky napsáno: „Congrats on buying 3 books!“
Vzpomínám si, že přesně před rokem, kdy jsem knihu četla poprvé, jsem byla nucena příběh přerušit. Už nevím proč, ale prokousávala jsem se onou více než pěti set stránkovou bichlí skoro měsíc. Také si vzpomínám, že Host vyhlásil knižní bitvu, ve které soutěžil tým Jiskry v popelu s týmem Ódinova dítěte. Přihlásila jsem se k týmu Jiskra.
Druhé čtení je bohužel ochuzeno o jisté kouzlo nečekaného. Už víme, co se stane, víme, jestli se obavy a přání hlavních postav vyplní, avšak i tentokrát jsem byla překvapena. Jak to, že jsem si nepamatovala posledních zhruba 70 stran knihy?
Hirka je patnáctiletá dívka, bezocasá ve světě, kde je vlastnictví ocasu považováno za nutnou samozřejmost, zeměslepá ve světě, kde přimknutí k silám země umožňuje přežití. Je Ódinovo dítě a co víc, obává se, že je plíseň.
Po nic moc startu do života není uchráněna od všemožných útrap, které skýtají dlouhé putování, mnohá ponížení i krizi víry. Naštěstí je tu Rime, starší chlapec z vesnice, se kterým ji váže zvláštní pouto soupeření i přátelství. On sám se však snaží vymanit z vlivu vlastní rodiny, která ho svazuje a předurčuje jeho budoucnost. I on je svým způsobem hlavní postavou tohoto příběhu. Každý bojuje proti systému vlastním způsobem.
Svět, který Siri pro tuto dvojici vytvořila, je inspirován severskými mýty, je však vcelku originální a právě tak akorát drsný. Mytologie a náboženství v něm hrají silné role, které se však právě kvůli ústřední dvojici otřásají v základech.
Ódinovo dítě není přehnaně akční podívanou, není ani sladkobolným romantickým příběhem. Hemží se barevými postavičkami v šedivém světě plném předsudků, slepé víry a mocenských bojů. Hirka a Rime v něm stojí proti všem, avšak hrozí, že stanou proti sobě navzájem.
Do druhého čtení jsem se pustila u příležitosti vydání pokračování, které nese název Plíseň a které slibuje poněkud odlišné dobrodružství. Ani opakování první příběh Hirky nezbavilo svého kouzla, ba právě naopak. Ódinovo dítě je osvěžující fantasy s mladými hrdiny, přesto natolik dospělé, že nezarmoutí ani zkušené čtenáře. Navíc závěr této trilogie má vyjít ještě letos.
Kniha Plíseň vyšla v českém překladu už v květnu roku 2017, autorka v listopadu navštívila Česko, aby propagovala závěrečný díl trilogie, Sílu. Právě tento druhý díl je však podle jejích vlastních slov jejím nejoblíbenějším, a to i přes fakt, že u nás i v Norsku vzbudil jisté rozčarování – částečně se totiž odehrává v našem světě, v současné Británii, Švédsku či Itálii.
Hirka na konci Ódinova dítěte opustila Ymslandu, zemi aetlingů, kteří ji mezi sebe nepřijali. Věřila, že míří do své domoviny, mezi lidi, kteří se rodí bez ocasu. To se jí sice povedlo, tento svět je však zničený. Je tu zkažená voda a potraviny, chybí tu Síla a známé léčivé byliny, navíc lidé dělají spoustu divných věcí: běhají bez cíle, létají ve hmyzích dopravních prostředcích a mluví sami se sebou. Jedinou dobrou věcí se tak zdá být zdejší spodní prádlo.
Lidská civilizace však Hirku také zrovna nepřivítala, navíc se musí učit nový jazyk. Aspoň, že tu má Kura, věrného havrana, který se z Ymslandy vypravil do Británie s ní.
Fanoušci, nebo spíš fanynky Rimeho se však nemusí obávat, že by o jeho přítomnost přišly. V knize najdeme i takové kapitoly, které nás zavedou zpět do Ymslandy, abychom mohli sledovat Rimeho kroky, jeho upevňování vedoucího postavení v Radě i přehmaty, kterých se dopouští.
Hirka se mezi tím učí žít v Yorku, ale okolnosti ji zavedou i do Benátek či Stockholmu. Při tom se seznamuje s novými lidmi i těmi, kdo nejsou až tak moc lidští, a poznává, že legendy, které zná z Ymslandy, se sice staly, ale všechno se odehrálo trochu jinak. Ve světě, který se k ní nechová přívětivě, se musí naučit rozhodovat, komu má věřit. A jen málokteré rozhodnutí nebude mít následky.
Hirka je dokonale zásadová mladá dáma. Stále sice miluje svůj roztrhaný svetr víc, než moderní elegantní oblečení, její postoje jsou však značně vyzrálé – daleko víc, než by se na sedmnáctiletou dívku slušelo. Rime také působí starší, ale i jeho k tomu dohnaly okolnosti. Jejich věk je mnohdy překážkou. Proč by se někdo daleko starší měl zabývat názory takového mladíka?
Po té, co si zvyknete na rytmus střídání světů (poněkud nepravidelný v porovnání s knihami jiných autorů), začnete objevovat zákonitosti Siriina vesmíru. Tento svět totiž není úplně stejný jako ten náš (doufejme). A nutno dodat, že veškeré detaily měla autorka dokonale promyšlené. I když možná nejsou řečeny přímo, různými narážkami a kontextem snadno odhalíte spojení – od jména hlavní záporné postavy, přes historické události až po moderní filmovou a knižní produkci.
Rozumím rozčarování, které kniha vyvolala, ale věřte mi, nejedná se o ten typ prostředního dílu, který jen překlenuje děj mezi úvodem a závěrem. Tato kniha má vlastní sílu a dynamiku a pokud budete připraveni na změnu a podřídíte se této charismatické autorce, provede vás svým světem takovou rychlostí, že si ani nestihnete psát poznámky.
ÓDINOVO DÍTĚ
Havraní kruhy #1
Siri Pettersen
Vydal: Host, 2016.
ISBN: 978-80-7491-556-7.
Překlad: Jitka Jindřišková
PLÍSEŇ
Havraní kruhy #2
Siri Pettersen
Vydal: Host, 2017.
ISBN: 978-80-7577-035-6.
Překlad: Jitka Jindřišková