Jak dlouho vám trvá přemýšlení o odpovědi, když se vás někdo (obvykle jiný knihomol) zeptá, který autor je váš nejoblíbenější? Moje odpověď na tuto otázku byla opravdu náročná až do doby, než jsem rozhodla, jak na ni budu odpovídat bez ohledu na to, jestli je to skutečně pravda.
Dovolte mi to vysvětlit. Mám spoustu oblíbených autorů: Terryho Pratchetta, protože v dobách největší formy dokázal vymýšlet opravdu neskutečné obrazy našeho světa a přenášet je do fantazie Zeměplochy.
Siri Pettersen, protože v osobním kontaktu je to děsně sympatická ženská.
Christophera Paoliniho, protože jsem do něj v šestnácti byla zabouchnutá takovým tím způsobem: když mohl on v tomhle věku napsat knihu, proč bych nemohla já?
Samanthu Shannon, protože i když v osobním kontaktu není ani zdaleka tak sympatická, jak si mnozí myslí, její série Kostičas mě prostě baví (Převorství taky nebylo špatné, jen trochu moc dlouhé).
Kdo je ale ten TOP, number one, star?
Rozhodla jsem se, že budu tvrdit, že je jím Garth Nix, australský autor fantasy pro mládež.
Jen krátce po té, co jsem četla Eragona, se ke mně dostala kniha jménem Sabriel, kterou následovaly další dva díly Lirael a Abhorsenka, celá tak zvaná Abhorsenská trilogie. Ve své době jsem ji milovala natolik, že jsem ji uvedla i do své přípravy na maturitu z angličtiny. Když jsem si potom literární otázku opravdu vylosovala, můžu s klidem říct, že vyprávění o dívce, která bojuje s nekromantem, mi přivodilo jedničku na vysvědčení (z tohoto pohledu umím líp anglicky než česky).
Později jsem dokonce celou trilogii přečetla v anglickém originálu a stala se tak první velkou sérií, kterou jsem takto zvládla přelouskat.
Jenže Garth Nix nenapsal jen tuto sérii. Jsou tu Klíče od království, sedm dílů pojmenovaných po dnech v týdnu, standalone knihy Žabí polibek nebo nejnovější Andělský mág, ale hlavně další dva díly Abhorsenské série: Clariel, která časově patří před Sabriel, a Zlatoruká, která následuje po Abhorsence (a pak ještě velká spousta knih, které česky nevyšly).
Nečetla jsem, přátelé, ani jednu z nich.
A stydím se, přesto tvrdím, že je Garth Nix můj nejoblíbenější autor. Možná je to obava, že až si knihy přečtu, nebudou se mi líbit a já budu muset slevit nebo hledat jiného nej autora. Možná, kdybych se s ním někdy setkala osobně, názor změním tak jako tak, protože mi nebude sympatický. Těžko říct.
Pro letošní rok se mé předsevzetí týká dočítání načatých sérií Řeky Londýna (nedávno jsem dočetla čtvrtý díl Prokleté domovy) a Skleněný trůn (loni na podzim jsem si dala rereading jedničky a uvědomila si, že jsem příběh Celaeny Sardothien nikdy nedočetla). Mohlo by se dočítání Gartha Nixe stát mým předsevzetím pro příští rok? Nebo s ním začnu už letos, protože tohle je sakra průšvih?
Jak to máte vy se svým nejoblíbenějším autorem?
Brzy bych teda asi měla číst:
Článek navazuje na mou vlastní blogerskou výzvu. Zapojte se taky, ráda odkaz na váš blog zveřejním.