Susanna Kaysen strávila jen pár minut s divným doktorem a během okamžiku už seděla v taxíku, který ji odvážel do psychiatrické léčebny. Nevěděla, co se s ní děje, jen jediná věc byla jistá: pro okolní společnost byla nepřijatelná, narušená.
Podle autobiografické knihy Susanny Kaysen, kterou vydala už počátkem 90. let o svém mládí v bouřlivých 60. letech, vznikl oceňovaný stejnojmenný film (orig. Girl, Interrupted) s Winonou Ryder v hlavní roli a Angelinou Jolie, Brittany Murphy a Whoopi Goldberg ve vedlejších. Českým čtenářům se však jeho knižní předloha dostává do rukou teprve letos, a to díky vydavatelství Portál.
Knížka je to útlá – má pouhých 144 stran. Většinu z nich vyplňují Susanniny zápisky, které leckdy připomínají útržky z deníku, jindy jsou souvislým vypravováním o dívkách, se kterými v sanatoriu trávila nejvíce času, ke konci potom zamyšlení o samotné psychické nemoci. Mezi některými kapitolami ale najdeme také lékařské záznamy a zprávy, které tak dokreslují dívčinu aktuální situaci.
Je proto téměř s podivem, jak se filmovým tvůrcům z těchto střípků podařilo sestavit dvouhodinový snímek – v podstatě museli sestavit jednotlivé dílky dohromady a spoustu toho přidat navíc. Právě díky tomu „něčemu navíc“ film nejen drží pohromadě, ale také daleko lépe graduje, co se příběhové linie týče.
Snad nebude téměř dvacet let po jeho premiéře velkým spoilerem, když prozradím, že jedna z dívek propuštěných z léčebny spáchá sebevraždu. A zatímco v knize se o tomto incidentu dozvídáme poměrně brzy, v podstatě z druhé ruky a dotyčná se potom ještě mihne v několika následujících kapitolách, ve filmu je to právě Susanna, kdo její tělo objeví. Tato událost má potom zásadní vliv na její další vývoj. Z knihy takto silné propojení ale není patrné.
Co však umí kniha daleko lépe zprostředkovat, jsou niterné pocity a myšlenky dospívající dívky, které byla diagnostikována porucha osobnosti. V knize navíc najdeme výňatky z odborných knih, jež o této diagnóze pojednávají, a také autorčin komentář. To celé na pozadí událostí 60. let, ve kterých se odehrává hlavní část příběhu, a také konce 80., kdy autorka na knize pracovala.
Susanna opouštěla sanatorium nikoli po pár týdnech, jak jí sliboval lékař, ale téměř po dvou letech. V jejích dokladech bylo napsáno: vyléčena. Porucha osobnosti se však vyléčit nedá, lze se s ní pouze naučit žít, naučit se pracovat sám se sebou, jak o tom Susanna Kaysen velmi čtivě pojednává. Čtenáři je tak možno nahlédnout pod pokličku toho, jaký je život s touto diagnózou, případně jak se dá žít s osobou, které porucha osobnosti byla diagnostikována.