Kapitán Stein, notář Barbarič a kaprál Jaroš jsou již několik let známou trojicí, která zastupuje Harryho Holeho nebo Oddělení Q českých a rakouských království za doby Rudolfa II. První historická detektivka Juraje Červenáka, který se prosadil spíš ve fantastice, vyšla v roce 2013 ve slovenském originálu. Český překlad následoval hned v dalším roce spolu s pokračováním, Krví prvorozených. A zatímco český audioknižní vydavatel Tympanum se rozhodl jít cestou vydávání nejdříve (nebo možná pouze) případů, které se odehrávají na českém území – po Krvi prvorozených plánuje rovnou Les přízraků, tedy šestý díl – slovenský Publixing to vzal od začátku a popořadě.
Mŕtvy na Pekelnom vrchu zavádí chýrného turkobijca Joachima Steina, který utrpěl zranění nohy, do královského města Štiavnica, dnes známého jako Banská Štiavnica. Ačkoli by se rád vrátil zpátky na frontu a vyřídil si to ještě s několika Turky, jeho fyzický stav tomu příliš nepomáhá. A tak dostane zvláštní úkol – najít zrádce, který chce město prodat Turkům a ukázat jim tajné průchody. Na pomoc Steinovi zprvu neochotně přichází místní notář Barbarič, známý to proutník, ale také vzdělanec a schopný vyjednavač, jak se později dozvídáme. Třetím do party je kaprál Jaroš, syn pražského kata, který obzvláště rozumí právu útrpnému a výslechy podezřelých s ním po boku jsou jedna radost.
Slovenské prostředí a slovenský autor, zdá se, fungují velmi dobře dohromady, i tak si známý autor musel vyhledat velkou spoustu dobových informací. Výsledné dílo je zábavné, napínavé i poučné zároveň. A jak jinak, končí úspěšným vyřešením případu, díky kterému trojice dostává nový úkol od samotného bratra Rudolfa II., Matyáše Habsburského, který je zavádí do Prahy.
Krv prvorodených obsahuje všechno, co od příběhu ze samotného konce 16. století očekáváte: zatuchlé krčmy, židy i s Golemem, návštěvu katovny s ukázkou výslechu, spiknutí šlechty i nástup moru.Trojice vyšetřovatelů do Prahy přijíždí proto, aby vyšetřila záhadná úmrtí nejstarších potomků významných rodů, ale právě se šlechtici je potíž – proč by měli odpovídat někomu neurozenému, i když mává oficiálním pověřením od panovníkova bratra?
Potom dal vyzliecť a na škripec natiahnuť veliteľa Baziliškov.
„Teraz uvidíte, ako sa hrá na chýrne hradné husle, páni,“ poznamenal Popel z Lobkovíc.
„Husle?“ pozrel naňho Stein.
„Tak nazývajú ten škripec. Keď naň kat zahrá, hneď sa všetci pustia do spevu.“
„Spomínam si na povesť o rytierovi Daliborovi z Kozojedov,“ poznamenal Barbarič. „Bol tu prvým väzňom, zhruba pred sto rokmi…“
„Áno, po ňom je veža pojmenovaná,“
„Vraj si v žalári krátil čas hrou na husle. Obávam sa že šlo o krutú metaforu.“
Pro mě, jakožto českého posluchače slovenské audioknihy, bylo velmi zvláštní slyšet o českých reáliích ve slovenském jazyce. Zejména se jednalo o česká jména a místa, která sice byla vyslovena v principu správně, ale se slovenským skloňováním.
Interpretem této série se stal Marek Geišberg, slovenský herec, jehož tvář není ani v Česku neznámá. Navíc se jedná o syny známějšího audioknižního vypravěče Mariána Geišberga, který uvedl v život nesčetně knih dalšího slovenského známého autora – Dominika Dána, a má tak pro tuto profesi nemálo předpokladů.
A povedlo se. Projev Marka Geišberga celkově mému uchu lahodil, tempo vyprávění mi vyhovovalo. Vypravěč se dokonce se odvážil některým z hlavních postav vytvořit odlišné způsoby mluvy. Nejsou nijak výrazné, ale pomáhají mírně odlišit přímé řeči, zejména jemnější promluvy ženských postav. Jeho hlas je příjemně hluboký, díky čemuž nápadně připomíná mladší verzi projevu svého otce. Některé věty nejsou úplně plynulé, nechává mezery v místech, kde bych je nečekala, ale nejsem rodilá mluvčí slovenštiny, takže se mi obtížně odhaduje, jak tyto části provést lépe a radostněji. Nekolísá zbytečně hlasem, takže celkově hodnotím vypravěče jako dobrou volbu a budu se těšit na jeho další audioknižní výkony.
Vydavatelství Publixing je známé svým střídmým přístupem ke znělkám a dělícím melodiím. Velký vzor mají v anglickojazyčných nahrávkách, které je neobsahují prakticky vůbec. Od nich se taky inspirovali v natočení tiráže na konci knihy (ty zatím v českém prostředí nezdomácněly). Melodie proto najdeme jen na úplném závěru a konci audioknihy, kde příjemně vplouvají do textu a podkreslují ho. Je však vyloženě škoda, že se tvůrci neodvážili jich využít víc. Stylově se totiž velmi hodí a vypravování by v několika místech naznačení odstupu vyloženě potřebovala – nejen mezi kapitolami, ale i třeba v rámci jedné, kdy se postavy posunou v prostoru nebo čase. Tady odstavce splývají dohromady a děj chvilku nedává smysl (než posluchači dojde, že už je někde jinde).
Z webových stránek vydavatelství jsem právě zjistila, že již připravují nahrávku se třetím případem této trojice, Ohnivé znamenie, takže jej budu s nadšením vyhlížet a tuto slovenskou nahrávku, a vůbec celou slovenskou sérii budu doporučovat na každém kroku. Slovenština má totiž zvláštní kouzlo, zvukomalebná slova, která češtině chybí, a tak je poslech audioknih jedním z nejsnadnějších způsobů, jak si její magické účinky dopřávat plnými doušky.
Mŕtvy na Pekelnom vrchu
Krv prvorodených
Vydal: Publixing & Slovart, 2019
Čte: Marek Geišberg