Fantasy inspirované ruským prostředím je v posledních letech na vzestupu. Ať již čtenáře lákají nezvyklé reálie, neotřelá mytologie nebo ne úplně běžná jména, matička Rus má v tomto ohledu zbytku světa stále co nabídnout.
Zajímavým přírůstkem do této kolekce je kniha Katherine Arden, Medvěd a Slavík (orig. The Bear and The Nightingale). Ač původem z Ameriky, autorčinu fascinaci Evropou nelze přehlédnout. Navštěvovala školu v Rennes, rok žila v Moskvě a následně vystudovala francouzskou a ruskou literaturu. Touto knihou otevírá trilogii, která stojí na ruských pohádkách a mytologii. Její závěrečný díl, The Winter of the Witch, vyšel v anglickém originále letos v lednu.
V knize Medvěd a Slavík sledujeme příběh dívky, Vasilisy Petrovny, a to od doby před jejím zrozením, přes dětství a dospívání až do velkého střetu, kterým kniha vrcholí a po kterém je jasné, že ji čeká ještě dlouhá cesta. Děj se tak odehrává spíše pomalu, aby měl čtenář dost času přivyknout na ruské reálie, které autorka nikterak nevysvětluje, zkrátka na ně poukáže jako na skutečnost. A je to dobře, jednotlivé postavy o nich také nemusejí přemýšlet, jsou jednoduše daností tohoto světa – mnohdy krutého jako ruská zima.
Vasilisa je zvláštní, protože vidí. Vidí i to, co jiní ne. Vidí duchy, domácí ochránce, rusalky a další bytosti, které jiní považují za výmysly z pohádek a lidového folkloru. Sama brzy zjišťuje, že je život snazší, když s nimi hovoří tak, aby to jiní lidé neviděli. Označení za blázna nebo čarodějnici se však ani tak nevyhne. Vasilisa je totiž navíc velmi svobodomyslná a odvážná, a to se u dívky jejího věku a v tomto období lidských dějin příliš nenosí. Odmítá stát se něčí ženou, něčím majetkem, jehož hlavními úkoly jsou péče o domácnost a rození dětí.
Hlavním bodem střetu je však křesťanská víra. Celá rodina je veřící, přesto nechává úlitby pro domovoje a vazilu, aby chránili stavení a dobytek. To se má změnit, jakmile do vesnice přichází nový duchovní – otec Konstantin. Jeho zbraní je strach a čím více se lidé bojí, tím více sílí temnota. A je úkolem Vasilisy s tím něco udělat, zabránit slábnutí domácích ochránců, protože nikdo jiný neudrží temné síly daleko od stavení.
Medvěd a Slavík se odkazuje na klasické ruské pohádky a lidové pověsti. Pokud je znáte, bude se vám v příběhu orientovat trochu lépe. V našich končinách je evergreenem pohádka o Mrazíkovi a i když je na začátku knihy odvyprávěna trochu jinak, než jak ji známe z televizní verze, motiv mocného muže vládnoucího zimě, který dává dary statečným pannám, je v ní jasně patrný. Vzpomeňte si také, co se stalo Ivanovi, kterak se v medvěda proměnil. Druhou pohádkou, jejíž stopy lze v příběhu najít, je v Česku taktéž oblíbená O dvanácti měsíčkách.
Medvěd je zde symbolem ještě větší krutosti, než jakou přináší Mrazíkova ledová zima. Živí se strachem a vidoucí dívka, Vasilisa, je pro něj málem darem z nebes. V jejím případě se ale ohledně toho strachu poněkud přepočítal.
Méně nápadný je potom onen tajemný Slavík. I když se postupem doby dozvídáme, o koho se jedná, jeho role v příběhu není natolik významná, aby obhájila čestné místo na obálce knihy.
Styl autorky napodobuje v mnohém pohádkový jazyk, celá kniha tak opravdu působí, jako byste četli jednu dlouhou pohádku. Trpí však také podobnými vypravěčskými nešvary. V knize se objeví nová postava, jejíž přítomnost je vysvětlena teprve ex post. Trochu to připomíná situaci, jako když vyprávíte malému dítěti, které se najednou zeptá: „A kdo je Irina? Kde se tam vzala?“
Čtení této knihy je díky květnatému jazyku a netypickému stylu vyprávění na jednu stranu obohacující, na druhou poměrně náročné. Vzhledem k tomu, že neobsahuje příliš akce a příběh i přes závažné skutečnosti plyne poměrně pomalu, se domnívám, že nebude vyhovovat každému čtenáři. Zobrazuje však zajímavou a velmi silnou hlavní hrdinku, která svým světonázorem předběhla dobu o pár století, a tak stojí za to se autorčině stylu přizpůsobit.
Kniha Medvěd a Slavík vychází v edici King Cool, kterou vydává Dobrovský. Nejsnáze ji seženete v Knihách Dobrovský.
