Už je to zase tady – to období, kdy se stávám oficiálně o rok starší, rozumnější, dospělejší, blíž k důchodu a tak vůbec. Moje výhoda spočívá v tom, že je dostatečně daleko od Vánoc, abych stihla zapomenout na každoročně stále větší utrpení v podobě otázky: "Co by sis přála?"
Dokud jsem byla dítě, bylo to strašně jednoduché. Chtěla jsem panenku, autodráhu, Game Boye... Spolu s tím, že jsem začala vydělávat, však přichází právě toto dilema, o co si rodině říct. Drobné věci, které chci, jako třeba knihy a oblečení, si koupím. O velké věci, které však patří do kategorie "zbytné", si říct netroufám. Jasně, že mám kávovar, ale přála bych si automatický, takový ten, co sám mele kávu. Při debatě s mužem jsme však dospěli k rozhodnutí, že než za něj dát deset tisíc, to raději za ty peníze vyrazíme někam na cesty.
Další moje oblíbené "maličkosti" cenovou kategorii automatického kávovaru zdaleka převyšují: Apple hodinky, iPhone, MacBook...
Přesto si skoro každý rok říkám, že ty letošní narozeniny byly co se dárků týče báječné a že je nejspíš hned tak něco nepřekoná. A skoro každý rok to překonání přijde znovu. Postupně však zjišťuji, že se má radost netýká tolik materiálních věcí jako spíš zážitků.
V roce 2014 mi krátce před narozeninami vypršela spořící pojistka, takže jsem si mohla pořídit MacBook. Ano, byla to pálka, částka vyšší než cena všech počítačů, co jsem kdy měla, dohromady. Ale mám ho šest let a až na baterku je stále funkční. Mohla jsem něco podobného říct o kterémkoli z předchozích strojů?
V roce 2015 jsem se krátce po svých narozeninách vdávala, takže těch darů přišlo více a byly společné, nejkrásnější však byla naše svatební cesta, kterou jsme si zařídili po svém. Jsou to právě zážitky spojené s tímto obdobím roku, díky kterému ho mám tak ráda.
Před dvěma lety to byl nový iPhone, ale ty roky mezi tím opět vyplňují spíš zážitky. S pozdějším věkem tak materializmus zjevně ztrácí na významu, což je fajn pochopit i vzhledem k rodičům, kteří se blíží nebo nacházejí na hranici důchodového věku. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že na prvním místě jsou obvykle dárky, které zahrnují vás, tedy váš čas věnovaný rodině, v závěsu jsou ale drobné zážitkové radosti v podobě poukázek do exotických restaurací, víkendových pobytů a podobně.
Domácnost je vybavená, na dekorace se jen práší a knížku si koupíte kdykoli v průběhu roku. Dost bylo materializmu, přenechejme ho dětem, které ještě vědí, co si přát (třeba toho Game Boye, toho jsem chtěla několik let po sobě).
P. S.: Můj letošní dárek je chlupatý, má čtyři superroztomilé pacičky, dlouhatánské uši a maličký chundelatý ocásek. Zatím nemá jméno, ale je to holčička, pracovně pojmenovaná Princezna.
Co máte raději vy? Věci, nebo zážitky?
Právě čtu:
Tento příspěvek vznikl v rámci blogerské výzvy Na blogu záleží.