Nové audioknižní zpracování slavného románu Roberta Merleho z roku 1972 stojí na pomezí vícehlasé četby a dramatizace, shrnující téměř pětisetstránkovou knihu do deseti hodin poutavého poslechu. Na Malevilu se podílelo 35 herců – 35 hlasů, které se postarají o to, že na tento výlet do Francie hned tak nezapomenete.
Vypravěčem příběhu je Emanuel Comte, jehož zápisky připomínající deník (jsou psané ich-formou) se v úvodní části knihy obracejí do dětství v roce 1948, kdy mu bylo dvanáct let. Později se upíná na sedmdesátá léta, ve kterých se stal pánem na Malevilu, přišel o rodiče a hlavně, kdy se roku 1977 stala ta věc.
Kolem té věci krouží dlouho, je však důležitým milníkem v dějinách celého lidstva. Od té věci se čas začal určovat na předtím a potom. Tu věc přežil se svými kamarády jenom díky tomu, že se v osudném okamžiku věnovali ve sklepení kamenného hradu Malevil degustaci vína.
Zbylo jich sedm – pět zdravých mužů, jeden mentálně zaostalý a jedna žena starší sedmdesáti let. Dá se s takovou nesourodou skupinkou přežít? Na obnovení civilizace v té době neměl nikdo ani pomyšlení.
Vzhledem k počtu hlasů, kterými se honosí tato audiokniha, je jasné, že tu věc překonalo nezávisle na sobě více lidí. A čím více osob, tím více názorů na to, jak v lidském společenství pokračovat dál. Častá témata, kterými se Emanuel ve své zpovědi zaobírá, jsou etika, náboženství, monogamie, komunizmus a plynutí času.
Zdá se, že malevilské společenství, které se postupně rozrostlo o několik dalších členů, si svůj rytmus a osobitý řád i přes určité počáteční neshody našlo. Přírodní pohroma však není jediná, která Emanuela a jeho přátele postihne. Tou další je příjezd samozvaného kněze Fulberta. Mocenské boje se tak rozšíří na úroveň Malevil proti zbytku světa, který v tomto případě představuje 15 kilometrů vzdálená vesnice.
Intriky a odhalování Fulbertovy moci nad vesničany jsou skutečně silným prvkem této knihy. V mezičase sledujeme boj malevilských obyvatel o přežití – obstarávání farmy, první chovatelské a pěstitelské úspěchy, ale také nutnost bránit svou úrodu před loupeživými bandami.
Emanuelovo vyprávění prokládají intermezza, ve kterých mladší kumpán z malevilské skupiny, Tomáš, doplňuje události, jimž se Emanuel vyhýbá. Tvoří tak plastický obraz o životě po té věci, o samotném Emanuelovi a ujímá se také závěru celé knihy.
Emanuelova souvislá vyprávění se střídají s dramatizovanými úseky děje, ve kterých vystupují další ze široké plejády herců, doplněné o ruchy, zvuky zvířat a další, atmosféru navozující prvky. Malevil tak chci označit za čistou dramatizaci, úloha vypravěče je v tomto případě opravdu velmi silná.
Hlavní role Emanuela Comta se ujal Martin Myšička a byla to dobrá volba. Jeho hlas, který se umí snadno proměnit z měkkého tónu vzpomínek na dětství do hrubých výhružek, při nichž tuhne krev, se k roli vůdčí osobnosti francouzského čtyřicátníka perfektně hodí.
Zdatně jej doplňuje Jaroslav Plesl jakožto výrazně mladší Tomáš, přesto však uvěřitelný. V dalších rolích členů první přeživší skupiny, a tedy mnoha dialozích, figurují jména jako Miroslav Táborský, Jan Hartl nebo Daniela Kolářová – všichni jsou to známí a skvělí herci. O jejich výkonech tedy není třeba diskutovat, jsou zkrátka perfektní.
Hlavnímu padouchovi propůjčil hlas i nezaměnitelnou dikci Jiří Lábus. I když mi zpočátku neseděl k popisované roli – přeci jen si v mnoha případech představuji tváře, jako bych koukala na film – jeho herecké schopnosti tento drobný nesoulad hladce vyvážily. V dramatickém závěru knihy je jeho výkon brilantní.
Nemůžu zde zmínit každého jednotlivce, který se na Malevilu podílel, i když by si to zasloužili – mezi herci najdeme skutečně známá jména jako Taťjana Medvecká, Jaromír Meduna, Tereza Bebarová nebo Jan Vlasák. Chci se však ještě pozastavit nad dvojicí, která mě přiměla o rolích přemýšlet – a to značí, že všechno není jen perfektní.
Kláru Sedláčkovou Oltovou jsem si jako vypravěčku oblíbila v audioknize Všemi dary obdarovaná, kde ztvárňuje desetiletou dívku. Dále ji můžeme slyšet v Anne ze zeleného domu, Pipi Dlouhé punčoše a daších vyloženě dětských rolích. V Malevilu se ujala role třináctiletého, poněkud neduživého děvčete. Její hlasový projev by však odpovídal někomu o pár let staršímu. Je to ještě dítě, nebo už mladá žena? Z popisu Emanuela vyplývá to první, z Tomášova pohledu spíš to druhé. Věřím ale, že by Klára dokázala Evelíně vtisknout trochu více dětské měkkosti, aby tak působila ještě nevinněji.
Podobný případ je i bojovník Herve. V knize je popisován jako mladík kolem dvaceti let, hlas padesátníka Jana Vondráčka mi proto k jeho postavě neseděl, jakkoli byl výkon tohoto herce skvělý. Má sice s dětskými audioknihami zkušenosti (viz Volání netvora a sérii Pax), jeho projev mi však daleko více vyhovuje v dospělých rolích, například sérii Sběratel kostí.
Atmosféra francouzského venkova z audioknihy, zejména jejího úvodu, přímo sálá, a to díky typickým melodiím, které dokreslují některé přechody mezi kapitolami. Hravé tóny akordeonu jsou v době popisu té věci střídány dramatickými znělkami doplněnými smyčcovými nástroji a flétnou. Jindy zase zazní melancholické piáno. Jedná se tak o velmi pestrou hudební kompozici.
Režisér Jan Jiráň a mistr zvuku Ladislav Reich společně s množstvím herců a autorem hudby odvedli opravdu poctivý kus práce, který vykrystalizoval do audioknižní dramatizace, ke které se budete vracet stejně, jako jedna generace čtenářů ke knihám o Harrym Potterovi. Jedná se totiž o nezapomenutelný zážitek.
Na Malevil se vydáte tudy:
