Adoptuje člověk kočku, nebo kočka člověka?
Když Satoru Mijawaki našel u svého auta opuštěnou kočku, pravděpodobně netušil, že ho čeká pět nejlepších let života. Nalezence pojmenoval Nana, což je tedy prosím pěkně holčičí jméno, jak kocourek nezapomíná v každé vhodné chvíli zdůraznit. Nyní však životní okolnosti donutily Mijawakiho najít svému kamarádovi nového pána, a tak společně objíždějí domy starých známých a hledají. Ale co vlastně?
Knihu japonské autorky Hiro Arikawy v českém překladu Anny Cimy a s obálkou Kateřiny Bažantové vydal poměrně nenápadně Dobrovský pod značkou Kontrast. Přitom se jedná o skutečně zajímavou kombinaci zvučných jmen. Kniha má navíc na Goodreads hodnocení 4,28 a byla přeložena do více než 20 jazyků.
Originalita příběhu spočívá v tom, že je vyprávěn z pohledu kočky, která často vtipně komentuje okolní dění, vysvětluje některé kočičí libůstky nebo se podivuje nad lidskou schopností dávat zvířatům naprosto příšerná jména.
Hlavním těžištěm je, jak název napovídá, cestování. V Satoruově otřískané dodávce se kocour spolu se svým pánem vydává za přáteli z mládí, se kterými si Satoru povídá a tak odhaluje temná zákoutí svého dospívání. Spolu s tím vyplouvají na povrch dětské křivdy, smíření se smrtí nebo zrada první lásky. Nana však nezahálí – v každé destinaci se důsledně postará o to, aby jeho pán usoudil, že se nejedná o vhodné místo pro kočku, a tak společně pokračují v cestě. Až do konce.
O důvodu, který Satoru Mijawakiho vede ke hledání nového domova pro Nanu, se nejdříve čtenář dozvídá jakoby omylem, jen lehkým náznakem. Najednou je však považován za holý fakt a dále s ním autorka pracuje naprosto otevřeně.
Závěrečná část knihy se po tomto odhalení mění z melancholického bloumání v útvar, který víc než co jiného připomíná film, jehož jediným účelem je diváka rozplakat. Autorka najednou začíná tlačit na pilu a všechny situace staví tak, aby byly co nejvíc srdceryvné, co nejvíc dojemné, co nejvíc šly na dřeň lidských pocitů. A těch kočičích taky.
Pokud hledáte feel good záležitost, tady nejste na správné stopě. Pokud máte raději rafinovanější příběhy, které spíš lehce naznačí, ale nechají čtenáře dojít k cíli samotné, tady jste opět mimo. Pokud si však potřebujete pobrečet, nebojte se po knize Kočka na cestách sáhnout. Byla totiž zjevně napsána přesně s tímto účelem.
Až na několik drobných zaváhání je český překlad plynulý, bez zbytečných chyb. Jedná se tak o další důkaz kontinuálně se zlepšující produkce Dobrovského, který se nebál zařadit do svého edičního plánu dílo takto vzdálené provenience, autorku ověnčenou Magnesií Literou pro překlad a oblíbenou ilustrátorku, jejíž obálka umožní knize ještě více vyniknout.
Kniha je snadno uchopitelná i pro evropského čtenáře, proto pokud hledáte cestu do japonské literatury, Kočka na cestách by mohla být vhodnou první zastávkou. Osobně knihu neřadím mezi "podivné asijské knihy" právě díky její celkové přístupnosti a jednoznačnému sdělení, které z ní vyplývá, přesto si zachovává japonskou obrazotvornost a celkový pocit melancholie. Jen si připravte kapesníčky na ten přepálený závěr.
Hiro Arikawa: Kočka na cestách
Překlad: Anna Cima
Obálka a ilustrace: Kateřina Bažantová
Vydal: Dobrovský v edici Kontrast, 2020
ISBN: 998-80-7642-033-5
Vázaná s přebalem, 234 stran