Jeden můj den
Jeden můj den má 24 hodin – stejně jako dny kohokoli jiného. Čím jsem starší, tím rychleji čas utíká (jedna vyučovací hodina na základce je k nepřečkání, zatímco teď je 45 minut v tahu, než se stačím otočit pro kafe a cestou probrat novinky s kolegyní).
Než bych popisovala, jak vypadá jeden můj typický den (což momentálně ani není možné vzhledem k tomu, že většinou pracuju z domova a popisovat všechny mé prokrastinace se mi prostě nechce), zkusím to tentokrát s tolik populárním soupisem deseti věcí, které je možné za jeden den stihnout (tzn. někdy za můj život se mi to podařilo).
Přečíst jednu celou, více než 250 stran dlouhou knihu
Zhlédnout trilogii Pána prstenů, volitelně také Vetřelce
Sednout do auta a dojet do Bruselu, Pisy, Splitu nebo Budapešti
Binge watch série jednoho seriálu (to jsem provozovala zrovna dneska)
Poslechnout jednu celou audioknihu (pokud má víc než řekněme osm hodin, pak ve zrychleném módu, takto lze i dvě)
Napsat cca 25 tisíc znaků souvislého beletristického textu (je to velké vypětí, ale pokud to zopakujete sedmkrát, máte jednu celou knihu)
Havarovat s autem, nechat se odtáhnout do servisu a ještě večer se vrátit domů v opraveném autě
Havarovat s autem v cizině, vrátit se domů do Čech a nechat auto na šest týdnů v servisu bez možnosti získat náhradní vůz
Dojet z Pisy do Livorna, dozvědět se, že jediný trajekt toho dne už odjel, přejet do jiného města, nalodit se na trajekt, dojet na Sardinii, ztratit se na trajektu, zapomenout, kde je auto, najít auto, vylodit se, najít kemp, postavit stan.
Jít do práce, zaseknout se v MHD, praktikovat výše popsanou kávovou proceduru, absolvovat poradu, dodělat domácí úkoly na japonštinu, jít na japonštinu, pojistit sebe a auto, zajít na pokec do knihkupectví a zdržovat skoro hodinu knihkupce, trochu té kultury, nákup, šlofík u muže v práci a půlnoční cesta domů (to byl ve zkratce můj čtvrtek – ne úplně typický)
Co nejšílenějšího nebo nejvíc časově náročného jste zvládli vy?
P.S.: Zdá se mi to, nebo jsou moje zásadní životní okamžiky spojeny s autem?
Právě čtu:
Tento příspěvek vznikl v rámci blogerské výzvy Na blogu záleží.