Jistě si vybavujete scénu z animovaného filmu Hajao Mijazakiho Cesta do fantazie, ve kterém čarodějnice Jubaba vezme do ruky smlouvu, kterou právě podepsala dívka jménem Čihiro, a prohlásí: "To je moc složité. Odteď budeš Sen." Proč právě toto jméno?
Pomiňme fakt, že v českém dabingu je hlavní postava filmu nesprávně vyslovována jako Džihiro – originální název zní v přepisu do latinky Sen to Čihiro no kamikakuši. Pro její jméno Japonci použijí dvojici znaků: 千尋. Společně se vyslovují nejčastěji sendžin, pokud jsou však využity ve jméně, je jejich výslovnost právě Čihiro.
Jubaba, tedy šéfová lázní (btw. první znak v jejím jméně odkazuje právě k horké vodě či koupeli), poukazuje na složitost druhého znaku v dívčině jméně, který smaže a zůstane pouze 千, tedy Sen. Proč to ale není Či?
Můžou za to Číňani
V minulém článku o svátku Tanabata jsem poukazovala na fakt, že velká část japonské kultury je převzatá z Číny a písmo není výjimkou. Ačkoli japonština využívá také dvě sady slabičného písma, hiraganu a katakanu, čínských znaků je stále v oběhu asi tři tisíce, přičemž běžný Japonec by měl být schopen používat zhruba dva tisíce znaků kandži (pro porovnání čínština má k dispozici asi 80 tisíc znaků, běžně se používá 5 až 6 tisíc).
V pradávné historii se japonština předávala mluvenou formou, takže když potom přišli Číňané se svým epesním způsobem zápisu, Japonci se pokoušeli svůj jazyk naroubovat na nové znaky. A tak vznikl dvojí způsob čtení čínských znaků: původní japonské, tzv. kunjomi, a sinojaponské zvané onjomi.
Zjednodušeně řečeno se kunjomi používá, pokud znak stojí samostatně, nebo je obklopen hiraganou (jako v případě přídavných jmen a sloves), zatímco onjomi zazní v případě, že znaků stojí podle čínského způsobu více vedle sebe. Existuje však velká spousta výjimek, některé znaky mají více on- či kunjomi, některé jeden či druhý způsob čtení nemají vůbec, také je často potřeba přihlédnout ke kontextu nebo prostě zvyklosti.
Zpátky do fantazie
A to je právě případ Sen a Čihiro. Znak 千 má kunjomi či, ale onjomi sen. Aha! Pokud jste dávali pozor, teď víte, že by to mělo být obráceně – přeci 千 teď stojí samostatně, takže by mělo být či, nebo snad ne?
Tady se uplatňuje pravidlo "podle kontextu nebo zvyklosti". Běžné čtení slova 千尋 ve významu velká, bezedná hloubka, je skutečně sendžin, tedy onjomi pro oba znaky. Osobní jména ale mají mnoho možností zápisu, a tak Japonci dost často uvádějí: "Jmenuji se Čihiro, píše se to znaky pro tisíc a hledat." Stejně napsané jméno by se totiž mohlo číst klidně také Kazuhiro, Čizu, Čizuku, Čizuru, Činami a nebo právě Čihiro. Je to otázka zvyku.
Nejčastější samostatné využití znaku 千 je ve významu tisíc, a ten se vždy vyslovuje sen.
Dlouho jsem si nebyla jistá, jestli je sen japonsky, nebo v tomto případě došlo k významovému přejmenování protagonistky v rámci dabingu na sen ve smyslu nočních vidin (dream). Z toho vyplývá, že podobná nedorozumění jsou dalším důvodem, proč sledovat filmy v originálním znění (v tomto konkrétním případě se tak i lze vyhnout nesprávné výslovnosti celého jména hrdinky).
Právě čtu: