I'm made of guilty pleasures
Aktualizováno: 5. 4. 2020
Uhádnete autora, nebo spíš autorku citátu, který jsem nenápadně skryla v nadpisu? Pokud máte potíž, pak je jasné, že jste nečetli mé rozhovory, které jsem v minulosti vedla s autory. Tento úryvek najdete konkrétně v rozhovoru se Siri Pettersen:
Siri nakukuje do mých poznámek.
Guilty pleasure?
Ano, máš nějaká tajná zakázaná potěšení?
Jsem složená ze samých zakázaných potěšení (smích). Nemyslím si, že bych měla tajemství, to jsem vzdala.
Jejími guilty pleasures jsou knihy od Sophie Kinselly a koktejl Negroni, jinak si dopřává, na co jí pohled padne, celkem beze studu.
Můj druhý oblíbený citát, který se týká provinilých slastí, je od muzikanta Dava Grohla (jo, a tomu odpovídá i slovník, takže pardon, že to nebudu překládat):
“I don’t believe in guilty pleasures. If you fucking like something, like it. That’s what’s wrong with our generation: that residual punk rock guilt, like, “You’re not supposed to like that. That’s not fucking cool.” Don’t fucking think it’s not cool to like Britney Spears’ “Toxic.” It is cool to like Britney Spears’ “Toxic”! Why the fuck not? Fuck you! That’s who I am, goddamn it! That whole guilty pleasure thing is full of fucking shit.”
Jeho přístup je mi blízký – nestydět se na něco, co mám ráda. Takže ano, je mi přes třicet a hraju Pokémony, umím sníst celou tabulku Studentské pečeti na posezení a mám ráda Toxic od Britney Spears. Nic z toho ale nepovažuju za provinilou slast. Slast to je, ale necítím v tom vinu.
Přesto se lidí, se kterými dělám rozhovory, na guilty pleasures ráda ptám. Dost často o sobě odhalí nečekané maličkosti, které z lidí, co jste třeba doteď měli na piedestalu, udělají normální týpky od vedle.
Právě čtu:
Na psaní tohoto příspěvku jsem se hodně těšila, už když jsem ho viděla v seznamu blogerské výzvy Na blogu záleží.