Griša: Světlo a stíny


Příběh Aliny Starkové jednoznačně spadá do young adult fantastického žánru, který je poslední dobou na výsluní. Griša: světlo a stíny nabízí zajímavý nový svět inspirovaný carským Ruskem, spoustu magie a velkou zápletku, která zahrnuje i osudovou lásku.

Dobrá, a teď vážně. Griša má všechno, co od young adult knihy čekáte: předvídatelný příběh, milostný trojúhelník, magickou školu a hrdinku, kterou byste občas nejraději propleskli. Pokud je však právě toto váš šálek kávy, Griša vás nezklame. Děj příjemně plyne, styl psaní je čtivý, dějové otazníky jsou vesměs vysvětleny, takže sečteno a podtrženo máme před sebou příjemnou oddechovou knihu.


Co mě však na Griše fascinovalo, byl překlad. Autorka se očividně pokoušela napodobit ruské reálie. Její snaha však v mnoha případech nedopadla nejlépe, a tak se česká překladatelka musela hodně snažit, aby tomuto světu dodala jisté autentičnosti. Ve většině případů to dopadlo dobře, najde se ale pár takových, které čtenáře praští mezi oči a zastíní všechno, co bylo možné chválit.

Prvním příkladem je nejvyšší z mágů, v originále nepříliš originálně pojmenovaný Darkling. Ano, je skutečně temný. Proto dostal v češtině jméno Temnyj. Na tomto označení by nebylo nic špatného, kdyby se nadále nepokoušeli slovo, jehož základem je přídavné jméno, skloňovat jako podstatné. Temnyj, Temnyje, Temnyjovi...

Druhou pěsťovkou mezi oči, která se naštěstí v textu vyskytla pouze jednou, byla dívka jménem Žeňa. Je krásná a chytrá, ale byla bych raději, pokud bychom se dokázali obejít bez Žeňy.

Třetím jménem, které ve mě probudilo jistou zvědavost, avšak nikoli nelibost, bylo pojmenování samotné hlavní hrdinky – Aliny Starkové. První, co mě napadlo, byl odkaz na Hru o trůny, kde se rod Starků vyskytuje. V originále se však jmenuje Alina Starkov, což je právě ona chyba, kterou udělala sama autorka. V autenticky ruském prostředí by se dívka pravděpodobně jmenovala Starkova. Stejně tak by se mohla jmenovat česky, pokud bychom se chtěli vyhnout onomu v televizi oblíbenému Starkovová.

Další výtku mám vůči slovu kaftan. Chápu, v originále se tomuto oděvu takto říká, bohužel jsem si nevšimla, že by byl jeho vzhled detailně popsán navzdory faktu, že se objevuje v téměř každé scéně. Většinou se jedná o vojenský kabát, avšak někdy má kapuci a jindy si ho dámy berou na ples. Ať už vypadá jakkoli, ocenila bych, kdyby Fragment očekával u čtenářů vyšší míru inteligence. Opravdu nemusí být každé jeho jednotlivé použití označeno kurzívou.

S některými z těchto poznámek jsem se nedávno podělila na Facebooku přímo s vydavatelem a dostalo se mi odpovědi, že oni si za tímto překladem stojí. To je v pořádku, asi těžko by někdo haněl vlastní práci jen pár dnů po premiéře. Pro mě však Griša znamená jistý milník v mé čtecí kariéře. Je to za relativně krátkou dobu druhá kniha, kterou podle mě Fragment překladem poškodil (první byl Mistr papírových kouzel). Griša tak byla pravděpodobně poslední young adult četbou, kterou jsem si od tohoto vydavatelství koupila, což je možná škoda, protože mě další osudy Aliny Starkové zajímají. Po dalším pokračování se však někd v budoucnu poohlédnu v knihovně.

Griša je milou, lehce naivní a těžce předvídatelnou oddechovkou, kterou bych milovala, kdybych ji četla na konci základní školy. Příběh mě pohltil, i nějaká ta slzička se v koutku oka objevila. Grišu jako takovou tedy nezatracuji, jen se modlím za soudného českého editora, který má rád svůj rodný jazyk.










#youngadult #grishaverse

0 zobrazení
  • White Facebook Icon

Co se tak upsat do newsletteru?

© 2019–2020 Alena Tománková, Česko. alena@kniznibanket.com Proudly created with Wix.com