O Frankensteinovi někdy slyšel snad každý. Většina lidí, mou osobu donedávna nevyjímaje, se však mylně domnívá, že Frankenstein je monstrum. Ano, Viktor Frankenstein je monstrem, protože si zahrál s přírodními zákony, stvořil umělého člověka a svého výtvoru se zřekl. Většina této knihy pojednává o hrůzných následcích činů mladého vědce. Pokud je toto pro vás novinka, máte další důvod doplnit své mezery ve vzdělání, a nová audiokniha vydavatelství Needles Audiobooks je rozhodně dobrou cestou.
Čtení se ujali hned tři herci. Nejedná se o prostě načtenou knihu, ale jakýsi počin na pomezí dramatizace. Kniha je totiž souborem vyprávění nejen samotného Frankensteina, ale i jeho oživlého výtvoru a kapitána Waltona, na jehož lodi děj začíná a vrcholí. Největší roli zastal Petr Pochop, který četl pasáže Viktora Frankensteina, bezejmennému monstru propůjčil hlas Robert Mikluš a role kapitána se ujal Jan Zadražil, kterého jsem si oblíbila v Atlasu mraků.
Výkon všech tří herců lze považovat za skvostný, do svých rolí se dokázali perfektně vžít, mluví procítěně, srozumitelně a nemají vady řeči. Problémem tohoto audioknižního zpracování je však práce s některými zvukovými efekty a tichem. Při poslechu do sluchátek jsou místa mezi větami, kde pravděpodobně proběhl střih, příliš zřetelně hluchá. Chybí jakýkoli zvuk, ruch, šum, zkrátka něco, co by jednotlivé dílky, odstavce a věty propojilo do plynulého celku.
Zvukových efektů je v knize velké množství a většina z nich děj pro mě atypickým, i když zajímavým způsobem oživuje. Oním problémem jsou echa a ozvěny. Je jich příliš a jsou dlouhé, například v místě, kdy Viktor čte dopis od své sestřenky. Celá tato pasáž zní, jako by dívka (hlasem Petra Pochopa) volala z jeskyně. Totéž s dopisem od otce. Občas je také příliš mnoho ruchu připomínajícího praskání gramofonové desky – alespoň toho bych v případě digitální distribuce byla ráda ušetřena.
Samostatné znělky mezi kapitolami v této knize prakticky nenajdeme, veškeré zvuky plynule přecházejí do podkresové melodie, která postupně v průběhu čtení utichá. Výjimkou je závěr knihy, který korunuje více než čtyřminutové zvuková exhibice, již bohužel nemůžu nazvat libou. Až na toto závěrečné překvapení jsou však elektronické podkresové zvuky příjemné a vhodně navozují atmosféru.
Samotný příběh byl pro mě překvapivý. Je hororový, ale popisované hrůzy nejsou to hlavní, z čeho čtenářům či posluchačům má běhat mráz po zádech. Daleko důležitější jsou morální dilemata, která musí nejen Viktor, ale i jeho výtvor řešit. Vidíme do hlavy oběma, čteme jejich niterné myšlenky. Spoustu z nich vlastně vůbec nepotřebujeme znát, ale vezmeme-li v úvahu, že v době vzniku tohoto díla byli autoři placeni podle počtu odevzdaných stran, nemůžeme Mary Shelley ani vytknout, že málo škrtala.
Asi nejzajímavější pro mě byla část, ve které monstrum popisuje svému stvořiteli, jak se sám pokoušel civilizovat, jak se učil mluvit a číst. Říkám si, jestli je možné, aby kdokoli něco takového zvládl úplně sám, tím spíš za tak krátkou dobu. Vše ostatní v příběhu naopak trvá velmi dlouho, jak bylo počátkem 19. století zvykem – cestovalo se kočárem, cesty se plánovaly i několik měsíců dopředu, dopisy putovaly k příjemcům přes půl Evropy i několik týdnů a odjet na roční výlet do Anglie, aby si mládenec užil poslední svobodu před svatbou, bylo nejspíš normální. Kniha je tak zároveň exkurzem do života před dvěma sty lety.
Tato audiokniha je vlastně jedinečná. Je nezvyklá, zpracovaná způsobem, se kterým jsem se ještě nesetkala, a i když trpí několika drobnými neduhy, herecké výkony všech tří vypravěčů je vyvažují. Domnívám se, že je důležité toto slavné dílo znát, protože obsahuje závažnou myšlenku odpovědnosti stvořitele za své dílo. Pokud máte potřebu, stejně jako nedávno já, doplnit tuto mezeru, nebojte se sáhnout po audioknize od Needles Audiobooks.
Mary W. Shelley
Čtou: Jan Zadražil, Robert Mikluš, Petr Pochop
Vydal: Needles Audiobooks, 2016. Délka: 8 hodin 50 minut
Režie: Alexandra Bauerová