Dnes to bude o nabíjení. Povzdech nad tím, jak měl v minulosti každý mobil jiný konektor, nebo jásání nad bezdrátovou nabíječkou současnosti však nečekejte. Dneska to bude o osobních baterkách, které nás ženou stále vpřed.
Z toho, co jsem na sebe za uplynulý půlrok, kdy se snažím dodržovat blogerskou výzvu, prozradila, vám už nejspíš došlo, že jsem vysoce senzitivní perfekcionista, a to je skvělá predispozice ke sklonům k depresi nebo vyhoření. Ano, i já jsem měla ve svém životě období, kdy jsem se potácela na hraně pocitu, jestli má cenu vůbec vstávat z postele. Naštěstí netrvalo příliš dlouho a jakkoli nesnadné bylo, naučila jsem se lépe vnímat své pocity a potřeby vlastního těla vypnout, nebo aspoň přejít do úsporného režimu za začít se nabíjet.
Nastavení naší společnosti tomuto stavu však příliš nepřeje. Jakmile se vám jednou v záznamech objeví zmínka o depresi, budete mít problém se pojistit na částku dostatečně zajímavou pro vaši banku, u které žádáte o hypotéku. To, že deprese pominula a vy jste vlastně silnější, nikoho až tak moc nezajímá. Máte přece psychický problém a můžete se kdykoli zabít.
A teď k tomu dobíjení
Na knihomola platí zejména a především knihy. Dokonce na to existuje termín: biblioterapie. Akorát si musíte dát pozor na výběr čtiva - dát osobě se splínem treba Norské dřevo, které je o samotě, psychických potížích a sebevraždách, asi nebude to pravé. A přesně proto existují milé příběhy se sympatickými postavami.
Jenže pokud píšete blog o knihách a recenzujete pro další weby, je čtení knih vždycky tak trochu práce. A co dělat, pokud potřebujete vypnout i od tohoto?
Naštěstí máme seriály
Sleditační seriálů je i u knihomolů překvapivě častou záležitostí - vždyť podle knih toho bylo natočeno tolik! Hra o trůny, Příběh služebnice, Řada nešťastných příhod... žánrů a možností je tolik, co knih samotných. Nebo raději vykročit pryč ze zaběhnutého rámce a vydat se úplně mimo kniznižní světy?
Osobně seriálů nesleduju mnoho, v poslední době jsem si oblíbila dokumenty a série typu Queer Eye, Láska na spektru nebo takovou svatební obdobu Queer Eye.
A máme taky hudbu
Jako teenager jsem trávila spoustu času učením se textů svých oblíbených kapel - takže především U2. Poslední dvě alba zvládnutá nemám, ale odzpívám prakticky cokoli z 90. let a prvního alba nového milénia All That You Can’t Leave Behind.
Měla jsem také období, a není tomu tak dávno, kdy jsem se dobíjela tvorbou vlastní hudby. Můj vnitřní muzikant však vyhořel a zůstal jen závodní čtenář, takže sice umím zahrát pár tónů na různé flétny, piano nebo ukulele, ale není to pro mě relax.
Cestování
Právě teď sedím v autě a že sedadla spolujezdce klapu tento text do mobilu. Jedu se právě dobíjet cestováním, dokud to zase na chvilku lze. Zatím nevíme, jestli to budou hory nebo města, chození nebo relaxace někde v termálech. Auto uveze stan i šaty.
Karanténa pro mě nebyla děsivá v tom, že jsem musela zůstat doma, daleko víc mi vadí představa, že nemůžu jet kdykoli kamkoli. Spousta článků tady se věnuje právě #cestovani, takže můžu s klidem prohlásit, že právě toto je pro mě největší nabíečka interních baterií.
Svůj dům mám ráda, už dva roky si tam připadám jako na prázdninách, přesto mě nepřestaly lákat dálky. A budu si číst, pustím si seriál a do auta hudbu.
Právě čtu: autoatlas Evropy
Článek vznikl v rámci blogerské výzvy #nabloguzalezi