Dnešní téma blogerské výzvy mě přivádí k nutnosti zamyslet se nad tím, čeho bych v životě ještě chtěla dosáhnout, co si vyzkoušet, jaké jsou mé cíle. Obecně svůj život i přes mnohé nepříjemnosti považuju spíše za šťastný, jsem vděčná za dary, kterých se mi dostalo, a tak mi hledání dalších deseti položek připadá jako seznam věcí, které bych chtěla, ale pokud se nestanou, svůj život nebudu považovat za o nic méně hodnotný.
Začneme definicí. Bucket list = soupis cílů, přání a aspirací, kterých chceme dosáhnout za svého života. Základní myšlenkou tohoto seznamu je odškrtávání jednotlivých položek, aby byl náš prožitý čas co nejplnější.
A teď tedy k mým snům a přáním, pořadí je spíše náhodné:
Chtěla bych napsat a vydat knihu. Vlastní, beletristickou, nejspíš fantasy nebo někde na pomezí. Cosi napsat se mi už sice povedlo, ale stojí to za prd, takže znovu, lépe a radostněji, tentokrát ke kýženému cíli. Zatím mám na svém kontě bezpočet více či méně hodnotných recenzí a sestavení jedné antologie.
Chtěla bych mít vlastní rubriku v prestižním časopisu nebo pořad televizi, ve které bych doporučovala knihy nebo si zvala hosty z knižního světa. Tímto směrem jsem zatím nic nepodnikla, ale neházím flintu do jetele – nebo kam.
Chci umět japonsky a korejsky a tyto dvě země navštívit (a možná odtamtud napsat knihu nebo článek do prestižního časopisu). Japonsky už se nějakou dobu učím, s korejštinou už pár měsíců koketuju, ale nic vážného. Potřebuju novou motivaci. Začala jsem proto s novým blogem, který se týká výuky jazyků.
Potom se chci naučit portugalsky a na důchod se přestěhovat na Madeiru. Tento ostrov mi totiž učaroval. Umím si představit, že bych si tam otevřela malý penzion, nebo aspoň B&B, a vítala v něm české a slovenské hosty a dávala jim tipy na cestování po okolí.
Chci dohrát aspoň jednu velkou hru. Každá videohra pro mě v určitém okamžiku začne být příliš obtížná, proto jsem ideálním kandidátem pro hry typu The Sims. Jediné hry, které jsem kdy "dohrála", byli Pokémoni, ve kterých jde o poražení elitní čtyřky a šampiona ligy, potom ale příběh obvykle pokračuje a stává se z něj taky takové The Sims, jehož cílem je kompletace Pokédexu (to se mi nikdy nepovedlo). Teď třeba (postupně už několik let) hraju na Nintendo WiiU Tokyo Mirage Sessions, mám odehráno 50 hodin hry, nemám ani tušení, kolik mi toho ještě zbývá, a doufám, že právě tato hra se stane tou, kterou dokončím. Někdy. Možná.
Mít dítě. Momentálně si nejsem jistá, jestli se nejedná o cíl, který si přejí víc rodiče, tedy potenciální babičky a dědečkové, nicméně věřím, že pokud jde o dobrodružství a mnoho neuvěřitelných zážitků pro život, bude tato kratochvíle tou pravou.
Mít blog, který si na sebe vydělá. Všude tady kolem jsou více či méně nápadně rozeseté odkazy. Pokud na ně kliknete a v určité době uskutečníte nákup, získám blíže neurčené procento z prodeje. S trochou štěstí bude můj blog číst tolik lidí, že si drobnými nákupy na moje doporučení vydělá na sebe alespoň webhosting.
Podívat se na nějaké exotické místo, tradičně označované jako "tropický ráj" – Bali, Havaj a tak. Prostě bílá pláž, palmy, modrozelené moře, růžový koktejl s ananasem a paraplíčkem... prostě tak.
Chci zůstat se svým mužem až do konce našich dní, mít láskyplný vztah okořeněný pokud ne dětmi, tak aspoň tím cestováním.
Ráda bych někomu pomohla mít lepší život. Pokud to nevyjde s vlastním potomstvem, nebráním se náhradní formě péče, ať už adopci, nebo pěstounství. V takovém případě bych pravděpodobně neusilovala o miminko, ale spíš dítě či mladého člověka, který už své bitvy o místo pod sluncem bojuje a potřebuje popostrčit – radou, pomocí, zázemím, domovem, kam se může vracet.
Máte také svůj Bucket list? Podělte se o některé body! Pokud to uděláte v srpnu, zařadíte se do soutěže o knihy Ódinovo dítě a Plíseň.
Právě čtu:
Tento příspěvek vznikl v rámci blogerské výzvy Na blogu záleží.