© 2019 by Aya.

Proudly created in 2015

with Wix.com

Czech Republic

    ​Česko

    MUŽI, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY

    Podle románu Stiega Larssona

    Denise Mina, Leonardo Manco, Andrea Mutti

    Vydal: Host, 2013.

    ISBN (1. díl): 978-80-7294-845-1.

    ISBN (2. díl): 978-80-7294-961-8.

    První díl Milénia, trilogie ve čtyřech dílech, vyšel i v komiksovém zpracování. Příběh znám díky audioknize i oběma filmovým verzím, komiks byl proto pro mě očekávaným zpestřením a snad i připomenutím, než se pustím do dalších dílů.

    První kniha uvádí čtenáře do děje a seznamuje s postavami. Důvod, proč se dostal Mikael Blomkvist k soudu, je shrnutý na několika retrospektivních stranách a i když je docela velkým zjednodušením, dal se pochopit. Zato seznámení s Lisbeth Salanderovou příliš neodpovídá ani jedné z ostatních verzí. Dívka s dračím tetováním se často po městě pohybuje v "normálním" oblečení a líčení, je tedy nenápadná a vetře se kamkoli.

    Noční a svobodná Lisbeth však naštěstí vypadá tak, jak je popsána v knižní předloze i obou filmech, na některých detailních obrázcích mi její tvář až nápadně připomínala Johnnyho Deppa ve Střihorukém Edwardovi. Dračí tetování příliš často neuvidíme, ale alespoň na několika málo místech nám autor dokazuje, že skutečně existuje.

    Kdo zná příběh, jistě tuší, že jednou z nejsilnějších scén je Lisbetino znásilnění a její následná odplata. Bohužel ani jeden z těchto případů mi nepřipadal jednoznačně podaný a i motivy útočníka jako by byly odlišné od předlohy. Vše se odehrává již v první knize. Škoda, že napětí nebylo více stupňováno.

    Druhý díl zcela jasně směřuje k vyřešení případu, scéna odhalení pachatele se nachází v polovině knihy a závěrečná třetina popisuje následky. Tady se však autoři dopustili velkého množství zkratek a zjednodušení, proto si troufám pochybovat, jestli by někdo, kdo knihu nezná, vše pochopil. Zároveň se však vysvětluje, proč se tak často Lisbeth v první knize vyskytuje "v převleku" za běžnou dívku.

    Komiks je vizuálně příjemný (nehezké obrázky bych si nejspíš nevybrala) a postavy jsou většinou snadno odlišitelné (spousta švédských mužů je blonďatých). Nejvýraznější je však právě postava Lisbeth Salanderové, která mírně zastiňuje svého hereckého parťáka a snad i původně zamýšlenou hlavní postavu knihy, novináře Mikaela Blomkvista.

    Denise Mina je autorka scénáře, kterou znají například čtenáři Hellblazera. Jako kreslíři jsou uvedeni dva tvůrci, Leonardo Manco a Andrea Mutti, jejich role však není zřejmá ani snadno dohledatelná, proto nezbývá než poděkovat za proporční postavy a jen mírně americky výrazné barevné stránky.

    Ačkoli jsem mírně rozladěná ze zkratek a zjednodušení, které v příběhu nastaly (a chápu, že mnoho z nich podléhá jinému způsobu vypravování daným médiem), Muži, kteří nenávidí ženy pro mě byli zajímavou jednohubkou na jeden večer. Znalci knihy a filmů mohou tuto komiksovou dvojici brát jako doplnění, neznalí třeba díky ní najdou cestu k Larssonově předloze. Rozhodně doporučuji tuto sérii neminout, bez ohledu na způsob zpracování.