© 2019 by Aya.

Proudly created in 2015

with Wix.com

Czech Republic

    ​Česko

    Letopisy Narnie

    Clive Staples Lewis

    Čte: Miroslav Táborský

    Vydal: Fragment, 2014

     

    Letopisy Narnie jsou jedním ze zásadních děl, o kterých se domnívám, že by měl každý znát, ale pro jejich velikost se mi do nich moc nechce. Proto jsem zajásala, když jsem zjistila, že ji načetl Miroslav Táborský, jenž se mi zalíbil v Infernu Dana Browna.

    Vzhledem k době, kterou jsem poslechem této audioknihy strávila, je nejspíš patrné, jak moc namáhavé prokousat se všemi jejími díly bylo.

    Žádnou z knih jsem bohužel nečetla v době, kdy by pro mě mohla být zajímavá. Asi právě proto k příběhům lidských dětí ve fantastickém světě nemám patřičný láskyplný a možná trochu nostalgický vztah. Přiznávám, většina ze sedmi dílů mě neskonale nudila.

    Soubor je řazen podle příběhové chonologie, nikoli podle data sepsání, jedná se tedy o pořadí, které určil sám autor v době, kdy už byly všechny knihy na světě.

    První tři, tedy Čarodějův synovec, Lev, čarodějnice a skříň a Kůň a jeho chlapec považuji ještě za ty podařenější (i přes to, že poslední jmenovaný končí jaksi podivně), ačkoli zhlédnutí filmu Lev, čarodějnice a skříň pro mě bylo čirým utrpením. Princ Kaspian a Plavba Jitřního poutníka mě pro svou překombinovanost spíše nudily. Stříbrná židle také nebyla úplně mimo, ale už mi začínalo lézt na nervy stále stejné téma: někdo někam putuje, aby tam něco vykonal.

    Sakra, nemůžou občas postavy sedět doma na zadku?

    Poslední bitva začala celkem dobře, dvě hlavní a poněkud protivné postavy měly svůj smysl. Závěr mě ale silně zklamal, je to klišé na klišé a konec typu: všechno bylo jen jako mě doslova sundal ze židle.

    Audiokniha ode mě dostává 55% jen díky skvělému a bezchybnému podání Miroslava Táborského (rozuměj, jeho výkon byl 100%, zbytek zprůměruj).

    V cizích recenzích na Goodreads jsem četla, že Letopisy Narnie mají spoustu křesťanských jinotajů. Vzhledem k moci Aslanově a projevům jeho božství si to umím představit, ale jako ateista s minimální nutnou znalostí biblických příběhů jsem většinu z nich prostě neodhalila (pokud ovšem cizí recenze nekecaly).