© 2019 by Aya.

Proudly created in 2015

with Wix.com

Czech Republic

    ​Česko

    NEKONEČNO VÍTÁ OHLEDUPLNÉ ŘIDIČE

    ČERVENÝ TRPASLÍK #1

    Rob Grant & Doug Naylor

    Vydal: Argo, 2002. ISBN: 80-7203-411-1.

    Být mrtvý není příliš pozitivní. Nejhorší na tom ale je ta hromada papírů, které musíte vyplnit, a pravidelné návštěvy u metafyzického psychiatra, abyste se s vlastní smrtí dokázali vyrovnat. Možnost procházet lidmi je však vyvážena nutností nosit velké písmeno H na čele. Být mrtvý totiž na lodi Červený trpaslík znamená být hologram. Něco takového se stalo i Arnoldu J. Rimmerovi. Jeho jediným životním úkolem je však udržet v příčetném stavu jediného člena posádky, Davida Listera.

     

    Pánové Rob Grant a Doug Naylor rozehrávají vesmírnou šou plnou technologických narážek, kvantové i jiné mechaniky a filozofie. Veškeré hluboké myšlenky však končí absolutně nihilistickými vtipy, které mě donutily smát se nahlas i na veřejnosti.

    Příběh první ze čtyř knih ze série Červený trpaslík se původnímu britskému sitcomu podobá jen mírně. Samozřejmě zůstaly zachovány hlavní (a ve větší čísti knihy i jediné) postavy Listera, Rimmera, Hollyho, Kocoura a Krytona. Mihne se i Kristina Kochanská. Seriál si nepamatuji natolik dobře, abych mohla vyčíst jednotlivé rozdíly, avšak kdo čeká na polévku Gazpacho, nebude zklamán.

    Výhoda knihy spočívá v detailním vykreslení psychologie jednotlivých postav, poznání jejich zázemí a vzpomínek a tedy hlubším chápání motivace chování. V mnoha případech jsem tak byla velmi překvapena, protože jsem se o ikonických postavičkách dozvěděla spoustu nových informací. Autoři si navíc bravurně pohrávají s filozofickou stránkou věčnosti, života a smrti, a to způsobem, který rozhodně neurazí. Technologie jsou také velmi dobře popsané. Nevím, nakolik přesně, ale rozhodně uvěřitelně.

    Jedinou výtkou k tomuto dílku by tak mohla být nutnost hologramů spát. Jedna věc je být mrtvý. Druhá věc je holografická projekce na základě dříve nahraných dat o zesnulé osobě, která se chodí převlékat a pije počítačově vygenerované drinky. Jestli byl tento aspekt použit jen kvůli scénám, ve kterých se dva hologramové hecují v tom, kdo vydrží méně spát, rozhodně byl zapracován věrohodně. Ale stejně jsem o té věci se spánkem musela přemýšlet.

    Závěrečná část knihy už je vlastně takovým vstupem do druhého dílu. Úplně se odvrací od započatého trendu, a i když je vše v samotném závěru vysvětleno, počáteční zmatení z posledních kapitol bylo v mém případě nemalé.

    Domnívám se, že po této knize daleko spíš sáhnou ti, kteří znají původní seriál, a to aspoň na elementární úrovni (tedy jako já). Pro mnohé by mohla být důvodem, proč si jej pustit po letech znovu. I mladším ročníkům bych ji však doporučila právě pro ono spojení humoru, filozofie a fyziky, které vás sice nepřipraví na maturitu, ale aspoň se pobavíte celkem inteligentním způsobem.