© 2019 by Aya.

Proudly created in 2015

with Wix.com

Czech Republic

    ​Česko

    Bukukururuna

    aneb Profesorka čárů a kouzel v. s. z Muří nohy

    Zdeněk K. Slabý

    Vydal: Albatros, 2015. ISBN: 978-80-00-04142-1.

    Objev nového vydání této knížky byl pro mě příjemným překvapením. To původní jsem totiž dostala v dětství od své maminky, která ji sama četla jako holka, tehdy jako novinku. Milovala ji a já dnes chápu proč. Původní Bukukururuna vyšla v roce 1968.

     

    Nové vydání z roku 2015 si zachovalo stylové, dnes by se řeklo retro ilustrace Radka Pilaře. Nechápu však, proč je obálka zářivě růžová. Ta se k obrázkům v sytých barvách černé, červené, modré a žluté prostě nehodí. Když už, tak fialová (viz dále).

     

    Text není totožný s původním vydáním. Sám autor, Zdeněk K. Slabý, k jehož 85. narozeninám nové vydání vzniklo, některé pasáže upravil tak, aby více odpovídaly současné době a aby jim děti rozuměly. Tak třeba došlo k tomu, že Bukukururuna má své heslo ve slovnících tištěných i na internetu a že místo „embéčkem“ jezdí prostě „škodovkou“. V knize však zůstaly „texasky“, na které jsem si musela vzít internetový slovník i já (jsou to džíny).

     

    Hlavní postavou je spíš holčička Zuzanka, než samotná Bukukururuna Bradlafousová, profesorka čárů a kouzel z Muří nohy. Zuzanka tráví prázdniny u babičky v Chřibské a najde v lese podivnou fialovou houbu – lakovku ametystovou. Díky jejímu kouzlu se dostane do pohádkového světa, kde narazí na hádejtekoho a musí plnit spoustu úkolů, aby se mohla vrátit domů.

     

    Příběh obsahuje tradiční pohádkové motivy: tři přání, putování s peripetiemi, vysvobozování ze zakletí, z vězení, z bezhlavosti, dále duchy, víly, strašidla, trpaslíky, čaroděje a mluvící zvířata. Má ale také spoustu moderních prvků, třeba internet, televizi, škodovku a texasky. A ta škodovka není obyčejná – je fialová a létá.

     

    Už od počátku se v knize objevuje velké množství postav, které naznačují, že děj bude velmi spletitý. A je, ale pořád to není nic proti samotnému závěru. Jeho možná až překombinovanost je jedinou výtkou, kterou vůči příběhu Bukukururuny mám.

     

    A komu knihu doporučit? Jednoznačně pamětníkům a jejich dnes už spíš vnoučatům. Pokud ji nadělíte svému dítku, připravte se na to, že si ji budete muset přečíst taky, abyste byli v obraze a mohli sem tam něco dovysvětlit. Nebo možná ne, dětský svět funguje jinak a spletitosti mohou být přijímány veskrze pozitivně. A nebo si dítka najdou informace na internetu.