© 2019 by Aya.

Proudly created in 2015

with Wix.com

Czech Republic

    ​Česko

    Babičky: Mrtvý kuchař

    Minna Lindgren

    Vydal: Nakladatelství XYZ, 2015. ISBN: 978-80-7505-168-4.

    Milé babičky, slibovaly jste "brilantní finskou variaci na slečnu Marplovou", leč bohužel musím zkonstatovat, že jste se poněkud přecenily.

    Kniha má velmi zajímavý námět. Však také anotace a konec konců i vzhled obálky byly tím, co mě ke čtení připoutalo. Rozjezd byl však trochu pomalý a já si až v polovině knihy uvědomila, že vyšší tempo příliš nehrozí. Celé to vypravování je jako devadesátiletá stařenka – jednotvárné, tragikomické, pomalé, místy nepochopené.

    Trojice důchodkyň se zná z pečovatelského domu Podzimní háj. Setkávají se na společenských akcích, pohřbech, hrají spolu kanastu a pojídají bábovku. Tedy hlavně dvě z nich, Siiri a Irma. Role Anny-Liisy přichází na řadu až ve druhé polovině knihy.

    Většina vypravování jako by měla navodit pocit bezútěšnosti starého člověka. Děti stařenky nenavštěvují nebo jsou po smrti, akce v domově jsou dětinské až trapné a veškeré služby včetně zdravotní péče předražené. Siiri proto tráví dny ježděním v tramvaji, popisováním architektury i příhod všedních dní. Mezi tím vším se jen tak mimochodem dozvídáme, že zemřel oblíbený kuchař a pak uplyne ještě hodně dlouhá doba, než mu osazenstvo Podzimního háje jede na pohřeb.

    Těch pohřbů babičky navštíví několik, což není podivné vzhledem k tomu, že se děj této jedné knihy odehrává v období dlouhém asi třičtvrtě roku. Všichni zúčastnění ví, že se v domově děje něco podezřelého, ale přijít tomu na kloub by nedokázali bez pomoci zvenčí. Babičky jsou ve všech ohledech bezmocné. Podávání stížností vede ke zhoršení jejich situace a při jakkoli pravdivé výpovědi vypadají jako paranoidní senilní báby. Slečnu Marplovou z nich nepřipomíná ani jediná.

    Knihu jsem dočetla bez valného nadšení. Jako detektivka neobstojí, protože zkrátka není co vyšetřovat. Nebýt oné spojky zvenčí, nezískaly by babičky často ani základní informace. Komické momenty vyplývající většinou ze situace přestárlého člověka jsou prokládány dlouhými popisnými a náladovými odstavci a tento styl mi příliš nevyhovuje. I když se jedná o první díl avizované trilogie, Siiri, Irma a Anna-Liisa mě nedokázaly přesvědčit, abych pokračovala ve čtení dalších dílů.